Alba s touto skladbou:
Recitál 2,
Mráz držím v dlaních, svět zůstal stát.
V hodinách ranních nemohu spát.
Jediné slůvko rozdělilo nás.
Říkala jsem ti "mluvko"
a pojednou je tu zticha hráz.
To ty jsi se rozhod jako muž
a pravý chlap a řekl jsi:
"Rozvod, nechci jít dál podle starých map."
Už ani nevím, kdy to bylo.
Přišlo to jako malá smrt.
Nejspíš byla zima, venku lilo
a jestli v nás z naší lásky zbylo aspoň čtvrt,
tak teď nezbylo už vůbec nic
jak po světle letních létavic.
Jen to jediné slůvko.
Rozvod.
E7 Co bude
Amidál? Spát budeš
Emisám.
Čas dal, čas
Dmivzal. Prázdný je
Amikrám.
On vypro
Dmi
2ac0
dal náš první
Amibál,
rok kdesi
Bmi7-5stál a čeká
E7val.
Tvé doty
Amiky lehké jak
Emisníh,
smích puty
Dmiky, co zná náš první
Amihřích.
Náš poko
Dmijík v tom poscho
Amidí,
kam piko
Bmi7-5lík už necho
Fdí.
Co bude
Dmidál, co bude
Emidál, co bude
Amidál?
Rozvod.
Soud soudí zločiny.
Proč máme k němu jít?
Tam vzdát se rodiny a zachovat klid?
Kdo zná nás víc než já a ty,
tvůj rub i líc, mé trampoty?
Čí bude stůl, čí bude skříň?
Chtěl jsi vždy půl, já, já jsem chtěla míň.
A teď nechci nic.
Chci vědět jen, jak dětem říct ten divný sen.
Co bude dál, co bude dál, co bude dál?
Mlčky jsi stál i ty ses bál říct: "Rozvod."