Alba s touto skladbou:
To byli pánové Šimek a Grossmann,
Volte Pupáka,
KRCHOV: Tak to máme včera jeden utonulý, v pátek jedna utonulá s dopomocí...
HLAS: Pomoc, topím se!
KRCHOV: Zkuste šlapat vodu.
HLAS: Nemám nohy...
KRCHOV: Tak to máme dneska jeden utonulý...
PUPÁK: Plavčíku, sluho vodní, jak to, že jste nechal toho muže utonout napospas?
KRCHOV: Já myslel, že jste to vy, pane Pupák.
PUPÁK: A sklaplo ti, sluho vodní. Já si ještě do vody netroufnu.
KRCHOV: To mě právě mrzí.
PUPÁK: No, no, no, no, sluho vodní. Slušněji se zákazníkem. Čtrnácte dní mě učíš plavat a ještě jsem neokusil rozkoše vln.
KRCHOV: Hele, Pupák, nejprve musíš překonat vrozenej strach z vody. Cákej se půl hodiny u břehu a pak mi dáš deset korun.
PUPÁK: Já ke břehu nejdu. Je tam žralok.
KRCHOV: Pupák, seš na koupališti!
PUPÁK: Je tam žralok žrout.
KRCHOV: Pupák, tys ho viděl?
PUPÁK: Já ho viděl.
KRCHOV: Kde Pupák?
PUPÁK: V muzeu.
KRCHOV: Tak ke břehu a cákat.
PUPÁK: Ne, já tam viděl velrybu.
KRCHOV: Ke břehu a cákat.
PUPÁK: Tak jsem tam viděl mrože.
KRCHOV: Ke břehu, cákat.
PUPÁK: Že já jsem tam viděl esenbáka!
KRCHOV: Pupák, řekni mi upřímně, proč ty se učíš plavat? Vždyť ty máš úplnej odpor k vodě.
PUPÁK: Jak se to vezme. Z jedný strany jsem pro vodu a z druhý strany nejsem pro vodu. A vyberte si.
KRCHOV: Já si nepotřebuju nic vybírat, Pupák, já tě vylučuju z kurzu plavání, protože zaostáváš.
PUPÁK: To jako že jsem blbej?
KRCHOV: Z jedný strany seš blbej, z druhý strany nejseš blbej. Vyber si.
PUPÁK: No, no, no, no, no, no, no, abysem se neurazil. Zaostávám prej... Takovou potupu na pláži si nenechám líbit. Abysem vás neutopil!
KRCHOV: Zaostáváš a dost.
PUPÁK: V čem asi, v čem, řekni, sluho vodní. Teorii ovládám, že by ses moh u mě učit, a že mě voda neunese, za to nemůžu.
KRCHOV: Voda žádnou vinu nemá, Pupák! Ostatní jsou na druhém břehu a ty se ještě ani neosměluješ.
PUPÁK: No, no, no, no, nerad bych, abyste mě nutil, vrhnout se do živlu rozpoutanýho střemhlav.
KRCHOV: Já s tebou končím, Pupák a dost.
PUPÁK: Abys nelitoval, sluho vodní. Vyháníš možná závodníka. Z tanečních kurzů mě taky ondy vylučovali pro topornost a hle, jaké umím figury.
KRCHOV: Pupák, tvoje figury mě sice upoutaly... Já s tebou končím, zaostáváš, k vodě nemáš vztah. Vůbec, nic.
PUPÁK: A teď jsi ukázal, sluho vodní, jak jsem tě doběh. Jak vůbec nejseš informovanej o svejch svěřencích. Pravda, nejsem zrovna lachtan, ale k vodě svůj vztah mám.
KRCHOV: Zatím jsi to nedokázal.
PUPÁK: Tak teď ti to dokážu, sluho vodní. Znáš moji poemu Výkřik vodní sluky vyplašil dva kluky?
KRCHOV: Neznám, naštěstí.
PUPÁK: To je právě ta chyba, protože v týhle poemě právě popisuji všechny slasti života vodního, co jsou. Já ti kus přečtu.
KRCHOV: To nemusíš, Pupák.
PUPÁK: Já vím, že nemusím. Ale já už jsem takovej misionář. Vidím prosťáčka, nedá mi to a čtu a čtu...
KRCHOV: No čti, ať to máme za sebou.
PUPÁK: Ještě vám musím říct, že mý dílo je celé ve verších, což znamená, že jedna věta s druhou se rýmuje a na sebe navzájem navazuje.
O tom, jak výkřik vodní sluky vyplašil dva kluky, Dušan M. Pupák, poema:
Neděle je odpočinku den,
každý rád vyrazí si ven. - Jako do přírody, chápete?
KRCHOV: Chápu.
PUPÁK:
Tak i já obejdu marody,
a v půl desáté jsem u vody.
- My jsme totiž, na vysvětlenou... U nás doma všichni furt nemocný, tak já musím rozdat meducínu. Ale pokračuju ve verších:
U vody létají vážky a šídla,
nemají, chuděry, nemají jídla.
Tu vyndám drobečky na ubrousek
a pro ně utrhnu si od úst kousek.
- Cítíte v tomhle verši ten hříšný poklid nedělního dopoledne?
KRCHOV: Cejtím, že je to dlouhý, Pupák!
PUPÁK: Neboj se, sluho vodní, máš se nač těšit.
Laskám se tak s hmyzem, i s ptákem, který přilét.
A říkám si: Pupáku, to je hezký výlet!
V tom náhle slyším výkřik vodní sluky,
tak mocný byl, až vyplašil dva kluky.
Co tam as dělali ti hoši,
že vyběhli z křoví boši?
- Tam má bejt bosi, ale já jsem tam kvůli rýmu přimaloval háček. To básník smí...
KRCHOV: Ten háček mi vadil nejmíň!
PUPÁK: Ještě přijde klenot...
Brodím se rákosím, chvíli též pluji,
až jsem se docákal k jeskynní sluji.
V koutku dvě děvčátka tulí se hanbatá.
Zrak-li mě nemýlí, obě jsou nahatá.
A voda šplouchá a jez hučí.
Tenhleten příběh jedno mě učí:
Až půjdeš, Pupáku, s děvčátkem v luka,
dobře se rozhlédni, nečíhá-li na tě sluka.
- Mám vztah k vodě nebo nemám, sluho vodní?
KRCHOV: Ježiš, Maria, Pupák, já ti potvrdím, že seš plavec a už nečti svý slabomyslný verše!
PUPÁK: Jak chceš, sluho vodní. Já svý práce nepotřebuju nabízet. Hodnotné dílo samo si cestu mezi lid vyhledá. Vyhledala si ji Babička, vyhledají si i mé sluky, které vyplašily dva kluky, sluho vodní.
