Alba s touto skladbou:
Volte Pupáka,
KRCHOV: Vítám cestující, kteří se vracejí zase do své vlasti - radostně, a dávám jim tyto následující celní instrukce:
Občani, kteří se vrací ze země mamonu, coca-coly a kapitálu, ukážou nám řádně všechny kufry - veškeré, abychom se přesvědčili, nechytly-li je zase nějaké choutky obohatit se svejma penězma na náš úkor. Občani, kteří se vracejí ze socialistických států, vyzvednou si nutné občerstvení a můžou jít klidně domů.
Tak - vezmeme cestující z Německé spolkové republiky. Ty chci vidět. Co tam měli co dělat? U revanšů! Budou se sem dostavovat podle abecedního pořádku. Kde mám abecedu? Nemám. Nevadí. Vemu to z hlavy. Nedělám to prvně. Tak to máme, to máme písmenu A. Od písmeny A nikdo necestoval. A jsme probrali, následuje písmen, písmen B. Od B cestovali: Bouberle, Bukovský, Baklažán. Jo, ty nemůžeme očekávat, protože tam zůstali. A, B, následuje ... P.
PUPÁK: Cé, cé, teď mám jít já - Cukovka.
KRCHOV: Občan Cukovka, neprovokuj orgán! V celní abepedě následuje nyní P. Proto se sem dostaví občan Pupák Dušan M z Prahy. A hele, Pupák! Cos dělal v Německý spolkový republice?
PUPÁK: Já jsem zabloudil na Šumavě. A co ty tady děláš, individuum Krchov?
KRCHOV: To je přeci jasný. Inteligentní lidi jsou dneska třeba na všech důležitejch místech.
PUPÁK: Právě proto se ptám.
KRCHOV: Tady se nemáš co ptát, tady se ptáme my, Krchovové. Máš něco k proclení?
PUPÁK: Ať se na tomhle místě propadnu, sakum pikum nic.
KRCHOV: Sakum pikum nic... A co to máme v podpaží?
PUPÁK: To neplatí, to jsem nestačil ukrejt pro záměnu abepedy. Jako bysem to neměl. Nebudu přece za kradenej svetřík z obchoďáku platit hříšný clo!
KRCHOV: Chápu, tak otevřít kufry!
PUPÁK: Jak to, kufry? ???
KRCHOV: No přeřek jsem se, no. Splet jsem si množení čísel.
PUPÁK: To jsem si voddech, že nevidíš teil kufr, co není vidět.
KRCHOV: Co je v tom příručním zavazadle?
PUPÁK: Samý spisy. Mý a Marxovo.
KRCHOV: Přesvědčíme se. Spisy... To souhlasí.
Namátkou prolistujeme jeden... A hele, co dělá v tom spise sto marek?
PUPÁK: čendo, to je kapitál...
KRCHOV: Spisy se zabavujou. Tvý i Marxovo spisy se zabavujou.
PUPÁK: Marxovo taky?
KRCHOV: Marxovo taky!
PUPÁK: To to tady vzalo vobrat! Zaplaťpánbu!
KRCHOV: Tak dál?
PUPÁK: Nech si kufr, Čendo, mám ještě jeden...
KRCHOV: Ty máš ještě jeden kufr?
PUPÁK: No, doma na polici, kdybych ještě někdy... zrovna vedle kdoulový zavařeniny ...
KRCHOV: Kufr doma mě nezajímá.
PUPÁK: Taky si myslím.
KRCHOV: Napíšu ti potvrzení a můžeš jít klidně dál.
Teď mě napadá, Pupačisko, kde ty máš vlastně svý osobní věci? Prádýlko a takový...
PUPÁK: Ponožtičky?
KRCHOV: Ponožtičky! Podvlékačky a nátělníčky.
PUPÁK: To je chyták! S kterým jsem nepočítal.
Já jsem to rozdal nezaměstnanejm.
KRCHOV: To je krásný. To kdyby udělal každej, kdo tam jede, tak mají i tam blahobyt.
PUPÁK: Kdybys mi, Čendo, dal to potvrzení, ten kufr tak tlačí, že už omdlívám...
KRCHOV: Kterej kufr tlačí?
PUPÁK: Doma se bojím vlézt na polici, aby mi nespadla zavařenina, to bych ti nemoh dát...
KRCHOV: Pupák, ty jsi mi podezřelej... Sundej kabát!
PUPÁK: V týhle zimě?
KRCHOV: V týhle zimě. Sundej kabát!
PUPÁK: Se stydím.
KRCHOV Sundej kabát, nebo použiju služební pistole spřátelené ráže!
PUPÁK: Já ho sundám, Čendo, ale bude mrzutost.
KRCHOV: Ať je!
KRCHOV: Jú, Pupák, ty jsi utajoval zavazadlo.
PUPÁK: Jo, utajoval v dobrý vůli, abysem si pomoh.
KRCHOV: Ošidils stát o valuty. Kufr se zabavuje. Sundat kabát úplně!
PUPÁK: Čendo, jak já nerad ho sundavám.
KRCHOV: To vidím. Pupák... Pupák! (Vytahuje dámské prádlo)
PUPÁK: To je mé osobní prádlo.
KRCHOV: Odkdy chodíš v ženským prádle?
PUPÁK: Od tý doby, co bloudím po Šumavě do NSSR.
KRCHOV: Jaký NSSR? My jsme SSSR!
PUPÁK: Když to takhle půjde dál, tak voni, chudáci, taky budou...
