Jsem tam kde jsem a piju to co bije skutečno,
na pouti maškarád, estráda lačno.
Estráda značně podnapilý kontroverzní šašek
rozdává beznaděj a abys neřek
ulepený smutek od much a sklepních krys,
strkáme svoje rozumy jak řemeslník pod lis,
svý ruce, strádáme, taháme
bedny s ničim od nikud a nikam.
Dnes jenom obnažený nuzák, žádný Adam,
žádný cukroví a patetický román.
Jenom přirozený strach poznat pravdu,
nechat se usouložit jen pro její ódu.
Město je ruský kolo, ozářený boss,
imitace doby na přebujený patos.
Dutá doba, nádoba na slzy a pyžmo…
ref.
Vystřelíš růži jak adaptaci zla,
než tě potká kudla současná.
Zabalená v kabátě perverzního barda...
Vystřelíš růži jak adaptaci zla,
za Baudelaira, než tě potká kudla současná.
Zabalená v kabátě perverzního barda.
Oko čokla kouká smutně jako pravda.
Je mi blbě z doby rádoby její správce
mi chce nacpat do huby svoje klouby.
O kus dál opatrně popotáhnu hněv,
beze změny tryská proudem z hodnot rudá krev.
Mám uštěpačný strach, tak mě nech
prosím vydechnout a nabrat znovu dech.
Mám podezření, že si na prsou hřeješ hada,
ale jsem prostý člověk co padá
na záda před barevnými stánky štěstí,
kde lidé stojí frontu na nůši zoufalostí.
Roky se sepjaly s roky, hodnoty zůstaly
pořád stejně usviněný od manýrů doby
a tak pořád chodíme kolem pouti absurdit,
se zmarem v kapsách a nemůžeme pochopit,
neschopni polapit svěšený nohy blaha,
ty věčně studený oběti vraha…
ref.
Vystřelíš růži jak adaptaci zla,
za Baudelaira, než tě potká kudla současná.
Zabalená v kabátě perverzního barda.
Oko čokla kouká smutně jako pravda.
(Zkopírováno z oficiální stránky BPM - www.basnicipredmikrofonem.com - a následně lehce poupraveno ;))
