Toťkaj gdysi lezu na žebř,
že si zdělám neco z hůry,
vrzly panty, čučím do tmy,
fšady herberk, prach a můry,
baže to, co sem tam hledál,
to sem aj tak ne na šél,
šak proč o tom vlastně mluvím,
poslůchajte po na šem:
Moja, jak mňa uslyšela,
že tam s čímsi štabarcuju,
chytla za žebř, húkla na mňa,
ať tam hore vygruntuju,
a gdyž moja neco řekne,
tož to hnedkaj mosí byť,
na téj naší hůře budu
moset fšecko ukludit.
Tož sa beru z hůry důle,
chcu do kolně pro metlu,
ftom na žebřu róchla šprušla,
hňápnu zrovna na hubu,
fčil u špóra v gipsu sedím
a ruku mám jak tlapa,
slyším, jak si moja brble:
pak g nečemu pusť chlapa!
Nemožu po ní hneď béknút,
aj sanicu mi drží gips,
enom mávnu zdravú rukú,
nebudu ju přeca bit,
šak gdyž to veznu z druhéj strany,
vlastně sem si dycky přál,
ať po čuni dostává ten,
kdo ten svinčík nadělál
