Jako když padá sníh
věčný svou bělostí,
tak i můj život kráčí
stejnou lehkostí.
Ohlédnout se zpátky
na to si stačím sám
i když životní splátky
já už dávno splacené mám.
Je nám čtyřicet,
jako tenkrát když ses ptal
kolik že nám zbývá cest
po kterých jsem se tak hnal.
Teď když je nám čtyřicet,
a my stojíme tu dál,
i když přitom je tu s námi
to další nekonečné století.
Oplétám se sítí
ze samých radostí,
já jsem však silnější,
cítím z lidských hloupostí.
Ten kdo rád kreslí vrásky,
a přeje mi abych tu byl,
tak dlouho, než čas vnutí
říct, co jsem dělal a jak jsem žil.
Je nám čtyřicet,
jako tenkrát když ses ptal
kolik že nám zbývá cest
po kterých jsem se tak hnal.
Teď když je nám čtyřicet,
a my stojíme tu dál,
i když přitom je tu s námi
to další nekonečné století.
Je nám čtyřicet,
jako tenkrát když ses ptal
kolik že nám zbývá cest
po kterých jsem se tak hnal.
Teď když je nám čtyřicet,
a my stojíme tu dál,
i když přitom je tu s námi
to další nekonečné století.
