Alba s touto skladbou:
Krinolína,
Valí se to na mě jako velká voda,
nevím, co s tím, nevím, kam jít.
Skončila se pro mě další epizoda,
chce to jen klid, chce to jen klid.
Mám za sebou jen několik let bez maminky,
přesto cítím, že jsem stará.
Život zvoní v mezičasech cinkylinky,
na čelo mi vrásky čmárá.
Desítky tváří a desítky jmen,
tisíce příběhů - stačí.
Můj život pláče, je unaven,
volím dnes samotu radši.
Toužím nemilovat, nechtít, nebýt chvilku,
netoužit a zapomenout
na město a na stromy a na postýlku,
použít klíč od vlastních pout.
Vím, že můžu na místě se kamenem stát,
zapřít tě a sebe taky.
Podminovat těch pár lásek, přátel i zrad,
sbalit si svý saky paky.
Mám svůj svět a svýho Boha, nebojím se,
přesto se tu dneska strachem třesu.
Živote, ty bído, ty prašivý pse,
ty víš, kolik, kolik ještě snesu.
Přesto ale neudělám, o čem zpívám,
pro co pláču, co je nadosah.
Vyzoufám se, vykřičím se, vynaskrývám,
nachystám se na další tah.
Prožiju si naplno to, co mi patří,
to, co je mé, milované.
Neumím to jinak, tak mi to natři,
těším se, až se to stane.
Netoužím já po svobodě od lásek svých,
věcí, citů, slov a rozkoší.
To vše jsem já a život můj by svoboden ztich,
zmizel, umřel, ale já chci žít.
