>>
KARAOKE TEXTY >>
KARAOKE TEXTY e >>
Ester Kočičková a Lubomír Nohavica >>
[intro: 54 sekundy předmlůva: Stanislav Helena]
Přišel první
samý tetování
jak modrej ďábel
s každým do dneška cítím tu síru
čert najde díru
po něm student
snad si vyléčit nos
růžema v básních
vprostřed milostný fráze se zasnil
růžička zvadla – to nic to se stane
třetí šťastnej
šťastnej fotograf
žil tou svou spouští
záběr negativní
v každym houští, bravůrně clonil
dál nic
čtvrtej s vousem
měl dvě děti a hlad
tatínek chudý
dorty k svátku pek z vrásek a z nudy
na svíčce cukr
jíst nic
pak mě řídil
známej šéfdirigent
taktovkou zmoudřel
velkej cit věčně zmítal se v pouzdře
uměl pár taktů
ric pic…
s šestým zázrak
já sem ho milovala
celou mě vystih
ale holt umřel dřív než mě přistih
jak u něj brečím
Nádech sílu dá
z hlavy čerň na papír paměť zkoušená
krouží tuš i černá já
stránka dopsaná
paty všech, vaty dní
čas je mouřenín
Sedmej věrnej
s obcí obcovával
měl sedm ramen
vzdor všem vobřezání
neznal ámen
tak sem mu řekla
chci víc, víš, miláčku
vosmej zápas
v tráve s fodbálistou
přemejšlel míčem
všechny svaly mi dal, svoje klíče
pár vlastních gólů
chci víc
dál mě dostal
ten co všeho měl dost a řídil vesmír
jenže takovej líbat se nesmí
ztvrd by mu poklad
možná ivan
znalec ruskejch čajů
už srkal blízko
ale kam já na něj s tou svou whiskou
mlíko a citrón
chtěl víc, dobře
dobře…..
Tak to vodnes
berní úředníček
se skříplým pérem
potil čísla a poušť byla suchá
pomsta je hluchá
chci víc
pětsetpatnáct v kleče pod řezníkem
pach mrtvejch zvířat
v kravích držkách si šlem z bejka přihřán
kdo prej to snáší.
chci víc
Přijeď si pro mě už
musíš sám
šla bych ti naproti
není kam
dlouho jsem hledal¨
nic je nic
všechno bych rozdala
stačí říct
