Neusínej, nechtěj to vzdát, buď tu se mnou na tisíc let dál, zatni zuby nepotápěj se,
spodní proud tě chytí a nepustí, nepustí tě zpět, ty nevrátíš se k nám, nepustí nepustí.
pak tvý srdce obloží prach, prach co zvedá platinovej dým a v očích kouše, a nepustí,
nepustí tě zpět, ty nevrátíš se k nám, nepustí nepustí
Jano Jano Jano … kam to padáš? no tak, dej mi ruku. Jano Jano Jano … kam to padáš?
no tak, dej mi ruku. ve tvých rukách rudých řekách sníh, Jano, už zase proudí, ve tvých
rukách rudých řekách sníh, Jano, už zase proudí, dál dál dál …, odnáší tě dál a nevrátí
tě zpět, dál dál dál …
bílej sníh už dobíhá trať, nic už nevíš nepřijímáš – a to bolí potápíš se hloub, spodní
proud tě chytil a nepustí nepustí tě zpět, ty nevrátíš se k nám, nepustí nepustí
kouslo se ti srdce – zkrat, světlo z očí spolykal stín a už studí – potápíš se hloub, spodní
proud tě drží a nepustí, nepustí tě zpět, ty nevrátíš se k nám, nepustí nepustí
Jano Jano Jano … kam to padáš? no tak, dej mi ruku. Jano Jano Jano … kam to padáš?
no tak, dej mi ruku. ve tvých rukách rudých řekách sníh, Jano, už zase proudí, ve tvých
rukách rudých řekách sníh, Jano, už zase proudí, dál dál dál …, odnáší tě dál a nevrátí
tě zpět, dál dál dál …
chtěla jsi se dotknout mraků, najít sebe a pak se vrátit, v kapse kousek nebe - začít
znovu, to co bylo zapomenout – kdo by nechtěl, řekni?
Jano Jano Jano … kam to padáš? no tak, dej mi ruku. Jano Jano Jano … kam to padáš?
no tak, dej mi ruku. ve tvých rukách rudých řekách sníh, Jano, už zase proudí, ve tvých
rukách rudých řekách sníh, Jano, už zase proudí, dál dál dál …, odnáší tě dál a nevrátí
tě zpět, dál dál dál …
