Porozkrájím pro tebe i pravooblý půlměsíc
a spojím snad i zbytky citů omšelých poběhlic
a zabalím je barvou tónů v hlasových uličkách.
Dodám ti je tichou poštou ve svých písničkách.
Chci, abys věřila mi. Stačí zlomek správných řečí.
To, co je mezi námi nikdo z nás neobrečí.
Věčné se stanou chvíle, v nichž oba máme roli.
Nevěřím, že v Onom Světě vztah nás dva zabolí.
Jsi božsky souměrná tím formovaným vnadným tělem.
Nebudeš mi nevěrná vstříc noci někde s nepřítelem.
Ze všech stran však šplouchá z vody Morseova, že tě ztratím.
Nechci luštit tyhle kódy, chci věřit, že se k tobě vrátím.
Buď radost! Nebuď vytí!
Buď pravost! Nebuď hořkost bytí!
Buď sdílná! Nebuď lůza smilná!
Nebuď štěstí, lásko, vymožené krutou pěstí!
Jsi z vůně závrať chabá, jsi má chvilka slabá.
Jsi část ducha chrámů, objevených v suti trámů.
Zanícená rajským klidem, otevřená k vstřícným lidem.
Moc rád bych ze rtů trpkost vysál a život s tebou dohrál.
