Buď vulkán roztavených květů!
Buď měsíc dvou vzdálených světů!
Osviť desatera míst,
kde zní milióny hlasů!
Zakryj světlem zvuk lomících se srdcí!
Buď lávou subtropických plodů!
Svým gestem ve víno změníš vodu.
Rozpusť všechnu bolest světa,
jen svým zrakem, žádná věta!
Slova šetříš pro intimnější chvilku.
Ref1:
Ospalá šeptáš v telefon, co leží strmě
na psacím stole diurnisty z dávných let:
"Já stanu se vším. Počkej na mě!
Až navrátím se, s láskou budu zase vyprávět -
jsem tou, již jsi nutil, být abstrakcemi
v bujných představách."
Buď stínem empírových věží!
Buď odstín bílé, která sněží!
Buď rezonancí smíchu!
Buď svým smíchem tichem v tichu!
Nebuď jednou z těch, na pomíjivých plážích!
Buď třásní z ponča Peruánců!
Nebuď trestem dopadených štvanců!
Osvoboď se od vin krutých!
Nebuď prázdnem v hlavách dutých!
Převyš moudrem hloupost chytrých tupců!
Ref2:
Zas opouštím svou realitu,
vždyť je tak nudně konstantní.
V mých vizích jsi, má lásko, abstraktní.
Buď mojí meditační múzou!
Buď v žilách nakypělou mízou!
Zaplň každou buňku těla!
Tryskej z tepny! Vždyť jsi chtěla,
být gejzír červánkových mušlí.
Ref2:
Zas opouštím svou realitu,
vždyť je tak nudně konstantní.
V mých vizích jsi, má lásko, abstraktní.
