KENTUCKÝ DÉŠŤ
Před sedmi dlouhými dny a tuctem měst.
Jedné noci jsem sáhl a Ty jsi byla pryč.
Nevím, proč jsi utekla,
od čeho a kam utíkáš.
Vše, co vím je, že Tě chci přivést domů.
Tak kráčím v dešti,
stopuju, abych se svezl.
Na téhle opuštěné kentucké vedlejší silnici.
Příliš dlouho jsem Tě tolik miloval;
má láska je příliš silná.
Než abych Tě nechal jít,
aniž byl věděl, co bylo špatně.
Kentucký déšť se stále řine dolů.
A vpředu je další město,
které projdu.
S deštěm v botách, hledající Tebe.
V chladném kentuckém dešti.
V chladném kentuckém dešti.
Ukázal jsem Tvou fotografii
nějakým starým šedovousým mužům.
Sedícím na venku na lavičce před smíšeným zbožím.
Řekli "Ano, ta tu byla."
Ale jejich paměť nebyla jasná.
Bylo to včera? Ne, počkej, den předtím.
Nakonec jsem se svezl,
s farářem, který se ptal:
"Kam jste vyrazil v takovém chladném
temném odpoledni?"
Zatímco jsme se hnali deštěm,
zatímco poslouchal, já vysvětloval.
A on mne opustil s modlitbou,
abych Tě našel.
Kentucký déšť se stále řine dolů.
A vpředu je další město,
které projdu.
S deštěm v botách, hledající Tebe.
V chladném kentuckém dešti.
V chladném kentuckém dešti.
