Maminko píši ti z posledních sil,
snad dojde ti psaní a budeš moc číst.
To poslední sbohem však já nedávám,
i když šance jsou mizivé, já zůstávám.
A věřím v nemožné,
že tahle válka brzy přestane.
Modlím se a prosím,
každý den může být mým posledním.
Smrt má nic nezmění,
mé tělo v prach se obrátí, umřu v zapomnění.
Války nic nezmění,
jenom nenávist, zloba, zbytečné zabíjení.
Maminko zdál se mi nádherný sen,
Že jsem se vdala a vzal si mě ten,
o kterém jsem snila a chtěla ho mít,
však já mu to nestihla říct.
Děti mohli jsme mít,
vidět je vyrůstat, pak nechat je jít.
Místo toho tu jsem a vím,
že se nedostanu ven.
Smrt má nic nezmění,
mé tělo v prach se obrátí, umřu v zapomnění.
Války nic nemění,
každý den se ptám, proč to zabíjení.
Každý den se ptám,
proč ten život mám?
Když skončí takovou cestou zbytečnou.
Jak mám silná být,
když mi chtějí vzít to jediné co mám?
Vzít smysl života.
Maminko píši ti z posledních sil,
snad dojde ti psaní.
