Tohle se doopravdy stalo... Oh...
Tohle je Hypno, typno symfon.
Nasazuju sluchátka. Pouštím ten beat.
Kurva, Hypno, nech ho znít. Musím sebe vyjádřit,
na tenhle shit. Je dost líp, tady běhal mezi námi.
Mezi paneláky s bráchou byli nejlepší kamarádi.
Byl to soused, od naproti. Rodiče se znali.
Když byli malý, tak hokey spolu hráli.
On měl celej svůj život, jakoby jednu párty.
Zajímal ho zisk, on... Sral na ztráty.
Žil na pohodu život. Miloval kundy, pivo.
Miloval dobrej weed, sem tam úlet někam mimo.
Je to mladej homeboy, kterej vždycky stál za svym.
S mym bráchou tvořili duo, Elamif-Masiv.
Demo mladejch kloubků, beton místo kloubků.
Rozdával bomby a občas šňupal mouku.
Měl talent grafity, furt plný sešity.
Rozdával písně, ze kterých vzbyli vzpomínky.
Čas plynul dál a přeci našel fajn holku.
Bloncku, co mu krom trávy zakázala, každou drogu.
Zatrhla záškolu. Von to respektoval.
Jenom chvilku... Pak už na to jebal.
Nedal si říct, naproti nevyšel vstříc.
A napříč tomu všemu stálo, asi fakt něco víc.
Jakoby zakopl míč a vodešel pryč.
Rozešli se, rány boleli, jak po zádech bič.
Oh... Byl na třech školách. Ze všech ho vyhodili.
On měl autority v píči. Dával jointy a drinky.
První škola šikana, na druhý měl furt svátek.
A na třetí šel pod za prodej, omamnejch látek.
Ba... Se změnami přišli, jiný priority.
Von chtěl klid. Doma se hádali, jak nikdo jiný.
Dokonalost v píči, přišli další jizvy na záda.
V píči kamarádi a žádná píča, na kára.
Jak slyšíš hudbu, když dáš sluchátka z hlavy.
Tak přesně takhle jeho život začal ztrácet barvy.
Měl to bejt motýl, co se vylíhne z larvy.
Kurva, co se posralo, že ses nevylíh s námi?!
Ha?! Byl jsem sám. V noci, na sídlisku.
Podpaloval brka, hledal ve tvym okně, nějakou jiskru.
Dva a půl roku v píči. Tři stěny mříže.
Strop a celý se to posralo, když...
Když vypadl z domu a neměl, žádnou školu.
A... Vyjebal se na všechno. Nevnímal, že jde domu.
No a přistěhoval se k nám, do paneláku.
Osmý patro nahoru, kde je banda feťáků.
A to se nemělo stát, do píči, nemělo fakt.
A podle mně, tenhle ten moment byl ten nejhorší tah.
Kde z bytu se stal sklad, kde se zevlilo, hulilo, vařilo.
Von rozjel cock, jako by se, by se vadilo.
Pak... Mlátil lidi, který se mu nelíbili.
A ty, co dlužili, tak zuby byli vybonbený.
Neztrácel hrdost. Dělal respekt a fame.
Ale ztratil sám sebe a přehled, natolik game.
A ztratil dost lidí, jen některý zbyli.
A s těma, co zbyli, tak rozjeli jiný styly.
S cigánama, čorky, drahý věci, za matro.
Von to bral a, pořád mu to stálo za to.
Za to málo, tý hořkosti, co pumpoval do žíly.
A každým dnem, to bylo víc a víc po píči.
Kámoši, ženy i ty, co měli k němu nejblíž.
Říkali: "Se na to vyser, nebo brzy skončíš."
A jak to skončilo?! Světlo zhaslo. Skončil v lágru.
A všichni kolem měli, do čista pravdu.
Ze dne, na den pryč. Jenom pár věcí zůstalo.
Do vzpomínek v hlavě, ale i tohle je málo.
Vídám jeho mámu vždycky, jak venčí psa.
Když jdu náhodně kolem, zeptám se jí, jak se má?!
Ona díky němu nemá sílu, jako duše v koncích.
I když padne slovo o něm, má slzy v očích.
Proto já doufám, že tuhle slohu uslyšíš.
Že to rozvážíš a, tuhletu věc pochopíš.
Vězni jsou stejný. Ty nepatříš k těm nulám.
Aspoň doufám. Život máš ve svých rukách, pojď...
