GJmenoval se Adam, v
Cráji
Džil,
Ga že byl stále sám, tak
Dsmutnej byl,
GPánbůh, aby ho
Cpotě
Dšil,
Gženskou jménem Eva mu
Dopat
Gřil.
DMěla modrý oči, dlouhej vlas,
malinový rtíky a štíhlej pas,
oděná byla, pokud vím,
jen a pouze zeleným listem fíkovým.
Jak ji milej Adam uhlídal,
dosud nepoznaným ohněm vzplál,
chvíli spolu seděli na trávě,
a za chvíli už byla ruka v rukávě.
®:
GAdame, Adame,
Cteď v tom všichni lítáme,
GAdame, hochu zlatej,
Dty jsi tomu dal,
GAdame, Adame,
Cteď v tom všichni lítáme,
Gže jsi tenkrát
Dhloupě zavá
Ghal.
DChyba byla v tom, že Evička
měla tuze ráda jablíčka,
že ty jabka Pánubohu trhali,
tak je za to andělové z ráje vyhnali.
Do světa se Adam s Evou vydali
a ve světě svoje štěstí hledali,
koupili si televizi, ledničku,
auto, chatu, kafemlejnek, žehličku.
6. Eva ale chtěla stále víc a víc,
kožich z Túzu, hausbót, jachtu - no těpic,
že však neměl Adam na zlaťáky důl,
musel v práci makat jako ... já.
A když přišel ze šichty, chudák hoch,
doma tolik práce, že se ztrhat moh',
Eva jenom poroučela jako král,
Adam žehlil, čistil okna, luxoval.
®:
Teď s hadrem v ruce nostalgicky vzpomíná,
jak mu bylo fajn, když byl v ráji sám,
třeba zlatej poklad by teď za to dal,
kdyby si zas Pánbůh Evu zpátky vzal.
®:
