Autoři: Stanislav Jelínek, Jaroslav Řoutil / T. Braxatoris
Doctor, if my body's here then my heart is roaming around eternity.
it's on the way to death, to bliss but at this very moment
it's being hurt by severe betrayal.
When the thought of life is asleep
when everything in my body turns silent
my heart gets out and goes on a tour of gloomy nights.
And then I've had nothing for lots of years.
Everything's given away.
So I want my poor body to have at least a light memory of my heart.
I'm staring into darkness through closed lids
and although they have locked up my sight.
My memory is pulsating with a star shine on the horizon.
And then I've had nothing for lots of years.
Everything's given away.
So I want my poor body to have at least a light memory of my heart.
It's a life, not death
Which is cause me what you called that strange feeling.
---
Poslední chvíle
Doktore,
prosím, je-li mé tělo zde,
pak srdce se toulá na věčnosti.
Je na pochodu k smrti, blaženosti.
A dnes v té mé hodině
je každou minutou
těžkou zradou devastováno.
Když spí již myšlenka života,
když v těle vše se odmlčí,
mé srdce vyjde z těla
na prohlídku temných nocí.
A pak, již spousty je to let
co nemáme nic – již vše rozdáno jest.
A svému ubohému tělo chci dát naposled
jen světlou vzpomínku – jen srdce své.
Dívám se do noci přes zavřená víčka.
A třebas víčka zrak můj zastavěly,
má vzpomínka tepe svitem hvězdy na obzoru.
A pak, již spousty je to let
co nemáme nic – již vše rozdáno jest.
A svému ubohému tělo chci dát naposled
jen světlou vzpomínku – jen srdce své.
A z toho všeho,
ze života, ne z blízka smrti,
mám, co jste nazval
– divný pocit.
