Tak do mě! Chci se omluvit...!
Chci se omluvit i když je asi pozdě,
že jsem se choval jako naprostá svině.
Zase ve tmě, jen prosim tohle ne,
tohle prosim ne, tak světlo osviť mě.
Žít bez tebe, prosím, ať je to ironie.
Já tomu nevěřím, to bůh se mi směje.
On mě trestá, na jaký jsem byl cestě.
Hrát si s citama, tak pokračuj ještě.
Zasloužim si to, tak do mě, do mě.
Jediná spravedlivá věc je deprese,
která mě svírá, ale pravý směr ukazuje.
Dvoři vzchop se a chovej se zodpovědně!
Všechno se sere, tim jak se chovám.
Ztratil jsem všechno, na co ještě čekám?
Ztratil jsem světlo, ve tmě zas stonám.
Nic nebude jako dřív, trest si odpykávám.
Prosím odpust, tak odpust mě.
Cítím, že sám směřuju k záhubě.
Starej Dvoři novej Dvoři už prosim ne,
zastav mě, zastav mě, prosím miluj mě.
A až roztrhnu stín a do něj nahlédnu.
Pochopim, že stále cítím, že stále miluju
jednu věc, jednu osobu.
Iluzi uchopím, v zápětí ji roztrhnu.
Iluze vypadni, iluze zmizni,
potřebuju se postavit na vlastní nohy.
Nechci žít ve snu, nechci žít v naději.
Ztratil jsem už vše, bloudím uvnitř tmy.
Nikdo mě neslyší, nikdo mě nevidí.
Brečim v tichu a nikdo neodpoví.
Ryju jména do krve, po chvíly mizí.
Společná minulost a přesto jsme tak si cizí.
Všechno mě mrzí, naše poslední chvíle.
Hrála si se mnou, žárlivost, deprese,
už je pozdě, vrátit to nejde.
Dostal jsem ten nejvyšší trest v nejhorší podobě.
Ve své zlobě, nevidim co tvořim.
V hlavě se mi opakuje "Dvoři, já už ti prostě nevěřim! "
Kolik špatných kroků, nad kterýma přemýšlim, ublížil jsem sám sobě, teď už to vim.
Prosím odpust, tak odpust mě.
Cítím, že sám směřuju k záhubě.
Starej Dvoři novej Dvoři už prosim ne,
zastav mě, zastav mě, prosím miluj mě.
A až roztrhnu stín a do něj nahlédnu.
Pochopim, že stále cítím, že stále miluju
jednu věc, jednu osobu.
Iluzi uchopím, v zápětí ji roztrhnu.
Chci se omluvit!
