Nejde to zapomenout, to co se stalo,
všichni to ví, že srdce mi to rvalo.
Myslím jen na to jak to půjde dál,
je tolik věcí, co jsem si přál.
Přemýšlím nad tím,co se zas stane,
v životě to utíká a tak je to dané.
Proto teď sedím a dívám se do nebe,
pořád si říkám jak to půjde bez tebe.
Myšlenky bloudí, ztracen tam budu,
po tvojich stopách potichu půjdu.
Pořád si šeptám,ale pořád jen věřím,
u našich fotek stále jen brečím.
Není to fér,tys měla zůstat tady,
stále si moje Miluji tě mami.
K výročí úmrtí píšu tenhle text,
v potrhané duši cítím ten stesk.
Mé city k tobě jsou velice vzácné,
ale ty pocity jsou velmi strašné.
Je už to sedm let,co nejsi tady,
zase už říkám miluji tě mami.
Nechali tě ležet v nemocnici tady,
pak tě převezli ošetřit do Ostravy.
Říkala si sama že se vrátíš domů,
já pořád čekám u našeho stolu.
Rozhodně vím,že vrátit to nejde,
stejně se jednou společně sejdem.
Pamatuju taky jak jsme si hráli,
jak jsme se všichni radostí smáli.
Stále si říkám proč se to stalo,
mám hroznou smůlu,nic mi nepřálo.
Pořád je pro co žít, stále je to tady,
mám tu rodinu i své kamarády.
Ještě chybíš ty pořád mezi námi,
za nic na světě by sme tě neprodali.
Ze srdce říkám i za naší rodinu,
pořád si naše a pořád tě miluju.
Hrozně mi chybí její pohlazení,
musím si zvyknout, že už tu není.
Byla si úžasná o tom není pochyb,
maminko moje musím se loučit.
