To co cítím nejde popsat ani miliony slovy,
museli by jste poznat když láska říká bodni.
ta dlouhá cesta stále hoří a mě to bolí,
maluju krvavé stopy na ty nekonečné schody.
Možná, že jsem ten hloupý a zbytečně se trápím,
padají kroupy a pomalu se v nich ztrácím.
Hraju si s pouty ze zápěstí krvácím,
život není dlouhý přesto si ho trochu zkrátím.
Láska neexistuje žádná dokud si ji nevytvoříš sám, nebo sama občas bývá zrádná hraje se s teplotama,
jednou chladná jak led a jindy hřeje jako pára.
Trápení a bolest to je když se zamiluješ,
neustálé bodají do srdce trny z růže
a slzy ze tvých očích na cestě vytváří louže
s láskou nepřijde ráj s tou přivoláváš bouře.
To, co se stalo nejde vrátit ani za milion euro,
stejně jako prasklá žárovka nevydá světlo.
Prokousaný kožich krysama ti nedá teplo,
stejně se snažíš marně napravit všechno.
Nebaví mě kráčet po zemi s těmito pocity,
občas bych se nejrači vrátil zpátky do kolíbky.
Hledám tu zlatou rybku odednes mi rikej porybný,
čekám na cestu štěstí na které svou ženu políbím.
Chci zapomenout vzpomínky díky kterým jsem ztratil úsměv, mívám oči smutné na tomto ledě kluzkém.
Žijem na světě krutem, kde neovlivníš průběh,
uvažoval jsi nad tím jestli být tady je pruser?
Vidím obličeje v dálce mezi nimi tvojí tvář,
jsem člověk bez srdce a žiju nic nepopírám.
Zastavím čas neodbije další hodina,
posilám to vzkaz, píseň abys nezabloudila.
