Kdysi jsem byl jiný a ty jsi byla jiná,
náš vztah, záležitost vážná i vtipná,
Usmívali jsme se když sme chtěli, proč ta divná nálada si našla nás,
tohle je píseň pravdivá.
Nemusíš mi věřit, ale já ti věřit budu,
i přes všechny keci o tom že mám zavřít hubu,
že se mám jenom tak otočit a odtáhnout do hajzlu,
jsem stydlivej, já rudnu a toužim ti dát facku.
Co jsi mi to kurva způsobila, lámeš srdce,
a já furt říkám pojď sem, jen se chci držet za ruce.
Ty ráda provokuješ, já to na tobě znám,
no pak tě nenávidím, miluju tě, nevím kudy kam.
Byl jsem šťastný, když si řekla že spolu budeme navždy,
ale teď to cítím trochu jinak, láska co mě vraždí.
Tak prosím pochop že moje srdce je tvoje,
tak už přestaň tvořit bolest, no ne?
Hej, co je? Kde jsi? Co je?!
Utekla jsi pryč, když sem ti nabídl cestu,
nevíš jakou mi to dalo práci, říct ti tuhle větu.
Jo.. nech si svojí pravdu puberťácky vymyšlenou,
oddaný jsem tobě víc než světu, nehrej schovávanou.
Najdu si tě, zabiju tě, odvezu tě na pláž,
utřu ti ty hnusné slzy a pošeptám ti neplač,
a už mě kurva nestraš, nešahej na mě přestaň!
A bojoval jsem za nás jako ňáká trapná děvka? Co?!
Tak mě pohlaď po tváři, otoč se a zmizni,
a já si vezmu zmizík a z věšáku bundu zimní,
otevřu dveře od bytu, pujdu našim časem zpět
a hrdě smažu naše špatné vzpomínky a svých pár let.
Pověz proč mě nenávidíš a proč mi to neřekneš,
proč s tím dávno nesekneš. Bojíš se mě? To snad ne! /Heh/
To myslíš vážně? Jsem v situaci posrané,
protože jsi moc vysoko. Já nejsem ten co dosáhne.
Tak sbohem, lásko...
