Telegraph road
Robert Křesťan a Druhá tráva
Jedenkrát dávno šel pustinou muž,
a na správným místě tam vykácel buš.
Z klád postavil dům, že měl sílu jak býk,
rozoral zem jako válečník.
Jenže za ním jdou další a ti umí víc,
vázaný krovy, zdi z vepřovic.
A do zlatech polí a bučení krav,
po ňáký době zní telegraf.
A už je tu kostel a konečně most,
a železná ruda a zločinnost.
A okresní město má okresní soud
a ta stará trať – jméno Telegraph road.
Těžký dům v čase teď znova a znova,
skončila válka a chystá se nová.
A rozmoklou stezkou co prošel ten skaut,
v deseti proudech jdou provazy aut,
jak drává řeka.
Rádio hlásí že v noci byl mráz,
lidi jdou z práce a nemají čas.
Jenže vlak domů má velký zpoždění.
Už nemůžu dělat co kdybych kdy chtěl,
Třeba v pralesích kácet - to bohužel.
Můžu jen sklízet co zasel sem sám.
A zaplatit všechno co komu kde mám.
Ti šeravý ptáci na drátech z mědi,
O tomhle tom kódu už ledacos vědí.
Ti můžou letět a zapomenout,
Na celej řád týhle Telegraph road.
Že bývaly časy, kdy bylo to zlý,
My spali jsme v dešti a promrzlý.
Teď když mi říkáš: Tak vem si co chceš.
Moc dobře cítím že už je to lež.
Tak důvěřuj ve mně, dej kočímu bič,
Já vezmu tě sebou a odvedu pryč.
Ode všech temnot a vysokejch zdí,
Od všeho strachu co v ulicích spí.
Já prošel sem pamětí kdekterej kout,
A viděl jen smutek jak pýchu se dmout.
A chtěl bych zapomenout,
na všechny ty zákazy vjezdu který jsou,
rozsetý, po celý telegraph road.
