DPřevrhlá židle jako
Hmisymbol času,
Dv nočním baru a pak
Gholé nic,
Hmi ADjen v rohu si flitry vyče
Hmisává z vlasů
Dposlední
Gz taneč
Dnic,
jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani,
i ten klobouk mám dnes naposled,
dám si ho do týla a koukám
2a53
na ni,
jak šminkou obelhává svět...
R:
DJose
Gfíno,
Dzatanči mi
Hmina rozlou
Gče
Dnou,
Dza tuhle
Hminoc ne
Gdopitou a
Anedokonče
Dnou...
Bere si tašku moje balerína, v ní klíče, láhev od piva,
porovná židle, pak pozhasíná a potichu se usmívá,
otvírám dveře, brzkým rozedněním se pak rozmařile nechám vést,
toho, kdo zvítězí nad pokušením, čeká nebe plné jitřních hvězd...
R: Josefíno, zatanči mi ...
Severní vítr metá svoje kouzlo na mém vlnolamu v Tortuze,
do mého nitra právě tiše vklouzlo(a) jedna polonahá iluze,
kdesi v mé duši tančí tanečnice, možná odvážněji než bych chtěl,
odráží od břehů má plachetnice a říkejte mi Ismael...
R: Josefíno, zatanči mi ...
R: Josefíno, zatanči mi ...