Žij, dýchej, buď mým umělcem.
Budu tvůj anděl. Ty ještě nevidíš, že v tom vidím svůj smysl?
Tak žij, dokud žiju já.
Až umřu já, můžeš i ty.
Nemusíš se na mě dívat, nestojím za to, ale zůstavej.
Dopusť mě chránit tě s dálky.
Všechno co teď sebou životem si neseš,
co máš pocit že už neuneseš,
dej to mě a já to vezmu na sebe.
Chci ti ulehčit, chci pro tebe žít.
Dopřej mi úděl, pro jaký cítím že jsem,
dopřej mi být ti andělem.
O mě se neboj, na mě nezáleží,
vždy všechno jsem zvládla,
životem dál šla...
Stále úsměv na tváři
vnitřně už dávno mrtvá bolestí.
Nemohlo se mi stát nic horšího, než když vidím tvůj život.
Nemohla jsem pocítit nic horšího než malomocnost bezmoci,
vnitně jsem ztratila i tu poslední iluzi.
Přála jsem si úděl, nést bolest někoho, koho mám ráda.
Nezvládnu prožít šťestí v době tvého neštěstí.
Nemůžeš umírat! Až budu já, můžeš teprve ty.
Nemusíš se na mě dívat, nestojím za to, ale zůstavej.
Dopusť mě chránit tě s dálky.
Všechno co teď sebou životem si neseš,
co máš pocit že už neuneseš,
dej to mě a já to vezmu na sebe.
Chci ti ulehčit, chci pro tebe žít.
Dopřej mi úděl, pro jaký cítím že jsem,
dopřej mi být ti andělem.
O mě se neboj, na mě nezáleží,
vždy všechno jsem zvládla,
životem dál šla...
Stále úsměv na tváři
vnitřně už dávno mrtvá bolestí.
Potřebuješ toho moc, potřebuješ víc. Já ti nemůžu dát víc
To co mám, na pomoc ti nezbývá.
Nemám čím ti pomoct. Neptej se proč, život je normální svině!
Nedívej se ven s okna na ostatní, neptej se proč.
Řeknu ti jen, jsme ještě děti, slabý a bezmocný, co věří v dobro.
Dobro umírá, mizí a padá. Lásko, mou lásku máš, neptej se proč.
Neptej se, proč dobro je tak slabé. Neptej se, proč zlo padá na tebe i
na mě s každého koutu a místa. Dobro nevyhraje, jsme slabí.
Nemusíš se na mě dívat, nestojím za to, ale zůstavej.
Dopusť mě chránit tě s dálky.
Všechno co teď sebou životem si neseš,
co máš pocit že už neuneseš,
dej to mě a já to vezmu na sebe.
Chci ti ulehčit, chci pro tebe žít.
Dopřej mi úděl, pro jaký cítím že jsem,
dopřej mi být ti andělem.
O mě se neboj, na mě nezáleží,
vždy všechno jsem zvládla,
životem dál šla...
Stále úsměv na tváři
vnitřně už dávno mrtvá bolestí.
Na zemi je to jak požáru. Vidíš, jak to dobré, to krásné je v nenávratnu.
Bolí to, vnitřně spaluje. Já to vím...
Byla ti dána ta nejhorší smrt. Jako bojovník co byl poražen zlem budu
hledat tu odpověd. Odpovědi na slovo proč. Chodit poražená bezmocí a
tvou ztrátou světem.
Budu se ptát, proč odcházíš hroznou smrtí ty
Budu se ptát, proč ne radši ty hnusný mrchy
Odpověd ti neslíbím. Stejně musíš odejít.
Smrt pro tebe bude zlá, než dojdeš do země vzdálené.
Tady ti už nepomůžu, budeš ale vědět, že kdyby moje slzy
mohly být ve tvůj prospěch, měl bys už to nejpevnější obranu
proti zlu.
Nemusíš se na mě dívat, nestojím za to, ale zůstavej.
Dopusť mě chránit tě s dálky.
Všechno co teď sebou životem si neseš,
co máš pocit že už neuneseš,
dej to mě a já to vezmu na sebe.
Chci ti ulehčit, chci pro tebe žít.
Dopřej mi úděl, pro jaký cítím že jsem,
dopřej mi být ti andělem.
O mě se neboj, na mě nezáleží,
vždy všechno jsem zvládla,
životem dál šla...
Tvoje vnitří sny, já zrealizuji!
Stále úsměv na tváři
vnitřně už dávno mrtvá bolestí.
Ve vteřině si přeji tu smrt mít já.
Osud to špatně zahrál, ty jsi prohrál
Navěky vím, že to já měla takhle umřít.
Poslední hodiny, bolest, špína, bílý strop,
to moje smrt měla být.
