Kde je moje psychika?
Kde jsou moje myšlenky?
Kde jsou moje sny?
Vše padá, mizí tam v dály...
Kdo zabrání mi v nekonečném pádu?
Kde to jsem, že každý mi tu jen lže?
Proč ráno zase svítí sluce?
Proč mořské vlny dopadají na pobřeží?
Proč zase slyším zpěv ptáků?
Vem moji ruku do své,
já ti ukážu tu nekonečnou bolest svého srdce.
přemýšlím, proč je všechno stejné, jako to nemohu pochopit.
Ne, nemohu pochopit, jak život jde dál, jak to dělá
Proč mé srdce bije?
Moje radost mizí jak poslední sluneční paprsek.
Tma pomalu se plíží kolem mě.
Jak to moje tělo dělá,
stále dýchá,
stále bolest nezničila mě.
Všechny nesplněné sny hnijí uvnitř mě.
Kde je moje psychika?
Kde jsou moje myšlenky?
Kde jsou moje sny?
Vše padá, mizí tam v dály...
Kdo zabrání mi v nekonečném pádu?
Kde to jsem, že každý mi tu jen lže?
Proč ráno zase svítí sluce?
Proč mořské vlny dopadají na pobřeží?
Proč zase slyším zpěv ptáků?
Vem moji ruku do své,
já ti ukážu tu nekonečnou bolest svého srdce.
Ráno sluneční paprsky padají do pokoje,
ráno ptáci zpívají na okně u mě do pokoje.
vlny spěchají k pobřeží,
ale nikdo tu netuší,
pro mě vše končí ted.
Nesmířím se s touhle ztrátou,
myslím už na to noc kolikátou.
Tělo neslouží, psychika churaví
nikdo zatím neví,
že vše ukončím s dnešním ránem.
Ještě jsem přes slzy zahlédla nebe.
Já odejdu tam, kam odešli už ti přede mnou.
Vidím naději,
vidím světlo,
uvnitř sebe zase cítím příliv nadějí.
Bez tebe mi zbylo jen pomalu umírat
bez tebe moje tělo by pomalu hnilo.
Trháš mí srdce,
můžeš si s ním dělat co se ti jen chce.
Dobře víš, že pod tónem tvého hlasu,
tvému kouzlu zcela podlehnu.
Ano, opět ztratím ve tvých očích,
ty dobře víš, že na mě vždy zbalíš.
Dělám pro tebe vše,
ten cit ze mě nikdy neodejde.
Zase znovu díky tobě žiji.
