Bloudím jako v nekonečné pustině
nevím vůbec proč tu jsem
jsem se sílou u konce
vnitřně jsem padlá jako hladové dítě v dešti na morké zemi
nevím co tak zlého způsobila jsem
Křičím bolestí, nehraji, asi umírám, oddala jsem se srdeční tísni
kdysi jsem viděla nádherný květ, kdybysi pro mě něco bylo sen
dýchat skoro nemůžu, už odumírám bolestí
kdysi myslím žila jsem pro svůj sen, sen co měl být i tvůj sen
Asi chtěla jsem moc, nezbylo ve světě nic pro mě
Jsem zničená, jsem zlomená, bolest mě jako lod vleče ke smrti
Led, temno, zima, vše odnáší mi temnota
sen za snem končí, světlo naděje zhasíná
tahle noc je moc studená, hledám nepatrný náznak naděje
Všechny cesty stejně vedou jen k tobě
to co mě zachraňuje je láska pro tebe
nemůžu odejít, nejde nechat tebe jít
nechci tě zradit, jsi vše co chci
jestli nechci však umřít, asi bych tě měla nechat jít
vše co vidím připomene mi tebe
v každém novém dni vidím jen tebe
kam se hrabe krása světa, když vidím tebe
vše co slyším mi připomene tebe
tvůj hlas, nikdy nepřestávej mluvit, zlato prosím, chci slyšet jen tebe
vše co cítím je vůně tebe
chci tě líbat na vlasy, cítím tvou vůni, chci tě mít navždy u sebe
miluju každou část tebe,
chování, myšlení, co mě dělá šťastnou je myšlenka na tebe
Ať vidím jakékoliv místo, vše mi připomene tebe
pít kafe a dívat se na hvězdy, letmo se dotýkat tebe
vše mi připomene, že nejlepší na světě je budit se vedle tebe
