Osud je svině,
život je špína.
Nechci s tím mít nic společného.
Je mi z toho jen zle...
Ti dobří to tu prohrávají
Osud je svině kterou nechci znát
nechci už tuhle hru na život dál hrát.
Padám a přesto jak na jevišti divadla bojuji
vše po sobě ukončuji.
Život, co to vůbec je?
Každý tu jen lže
mrtví, války a krev
násilí pro moc a peníze
lidská zaslepenost nad životem
žijeme a přitom každou sekundu tu někdo trpí
Hrajeme na sebe komedii, ironii, falešnou hru
využít a odkopnout. To je to bezradnost na životem.
Krev, zlo, týrání,
každej den musí být už jen na tohle zvykání.
Je tak tmavá a studená noc,
trpíš samotou a tvůj život už bude jen odpírání.
Osud je svině kterou nechci znát
nechci už tuhle hru na život dál hrát.
Padám a přesto jak na jevišti divadla bojuji
vše po sobě ukončuji.
Hraješ si s mými city jak s hadrovou panenkou
necháš mě padat a bořit se někam dál. Konec toho vidím v nekonečnu
bolest jede tělem
slzy v proudech tečou obličejem.
Ryju si do těla něčím ostrým
vím že zbývá mi jen umřít
Osud je svině kterou nechci znát
nechci už tuhle hru na život dál hrát.
Padám a přesto jak na jevišti divadla bojuji
vše po sobě ukončuji.
Děti trpí
někde v krvi válí se mrtvý
hlad a katastrofy
v různých světa existují
Nemocní nehty do zdi ryjí
nemoci lidí ničí
láska odchází
smiřme se, že světem jde už jen nešťestí...
Dobří lidi vždy mladí umírají
Zlý přežívají roky, chodí ulicí
nešťestí nosí
světu vládne násilí
Osud je svině kterou nechci znát
nechci už tuhle hru na život dál hrát.
Padám a přesto jak na jevišti divadla bojuji
vše po sobě ukončuji.
Nechal jsi mě osude pohlcenou vlastní bolestí
znovu si tím projít.
já chci být s ním
nemůžu být s ním
chci slunce a mám tmu
vím že klesám ve svém smutku
Osud je svině kterou nechci znát
nechci už tuhle hru na život dál hrát.
Padám a přesto jak na jevišti divadla bojuji
vše po sobě ukončuji.
Nevíš, jak moji duši si bereš
smrt jen cesta do klidu
tak neříkej že nikdy neodejdeš.
Ponecháš mě až moc neskutečnému klidu