cítím se tak sám, celý svázaný
uvnitř monotóních myšlenek,
co protékají rychle mezi prsty
a lidi předemnou zlostí vstávají
přitom sledují můj strach,
který ovlivňuje dění všude kolem
už se znám-dlouho sedím tady s tebou
je čas jít-prudkou unášen jsem řekou
v bezesných-nocích procházím se rájem
co tu stál-no a já jsem neměl zájem
teď ho mám (je čas jít)
co se stane, tak asi stát se má
jenom prosím fakt už hodně nahlas
„pane bože, tak už dělej rychle“
a každá další chvíle je víc nešťastná
jen se tím prohlubuje propast
já jsem nahoře a dole moje cíle
když se občas malá chvilka najde,
tak ji nikdy šanci nedáš
vždycky, jak se stratíš v mlze rána,
pozdě večer cestu hledáš
nechápu tvůj přístup k věci samé
taky celé naše bytí
je čas skončit s bídou, najít sebe
pojďte se mnou, kdo se cítí
je čas jít
