Alba s touto skladbou:
Yearbook Mixtape,
Letim jako fénix.
Víru nechávam Bohu,
Těšim se na výzvu, která přijde na dalšim rohu.
Modlim se za sebe, za rodinu a za svý pero,
A proto píšu svobodný slova jak Galileo.
Věřim, že slunce svítí ve všech koutech země stejně,
Nevěřim těm co křičí ve svejch poutech "potrestej mě."
Vidim pravdu v milion životů když přijde na svět,
Nechci věřit, že až vodejdu tak všechno zhasne.
Necejtim nic když kolem mě lítaj ty prázdný slova.
Nevěřim tomu, že je vážně chcete podporovat,
Chtěj aby's uvěřil a pravdu při tom zkoušej schovat,
Nechápu kde furt sbíraj drzost v tomhle pokračovat.
Nevěřim komunismu.
Nechápu proč jsou tady,
Nevim jak můžou mít svědomí na to hájit vrahy.
Sedět v lavici a zapomenout co se stalo,
Je jich tu ještě dost, který by zasloužili lano.
Život je ucho jehly kterym protahuju nit,
A dny jsou jako džengy, který nejdou utratit.
Věřim, že každej vlastně hledá jenom mír a klid,
Jestli mi nevěříš, tak klidně vypni tenhle hit.
Kde toho byla spousta nikdy nezůstane nic,
Papír nasává inkoust a já kouř do plic.
Věřim ve sny, každej je má, proto nejsem snitch,
Vždycky bylo mým snem mít beat co dělal Dj Wich.
[refrén]
"It's unbelievable", že nám pravda smrdí,
Škrtí i ty který vo ní nejvíc mluví.
"Unbelievable" proč ten kdo něco umí je někde u dna a ne na výsluní.
"It's unbelievable" to jak rychle tě zlomí tvoje sebevědomí.
Upadne do bezvědomí,
Pak věřit v sebe a kdo ví jak tohle skončí.
Občas si přijdu jak rezavej vrak co leží na dně,
Řídim se rozumem a heslem hlavně nenápadně.
Pro mě, za mě věřte slovům, který lžou srdci co chladne.
V noci, za dne,
Komu padne čelist dolu, tobě snad ne?
Já nemam dobrej pocit z toho komu kolik škodit.
A už vůbec ne v plánu učit se v tom chodit,
Nejsem ovce co se nechá slepě vodit.
Kde že je to málo z vás co pluje mořem s dírou v lodi plný vody?
Věřte mi nebo ne, pravda je někde mezi náma,
I tvoje máma ví, že dávam, jen tak mezi náma.
Že jsem sám kdo zná svý práva neni zrovna žádná sláva,
Beru si co potřebuju ve světě kde žiju s váma.
Věř svýmu instinktu, hlasu skrytýmu za oponu,
Občas to zahlídnout se povede jen málo komu.
Někdy nezbejvá čas myslet.
Výhra nebo malá domu,
Vteřina co trvá X let,
Pochodnice maratonu.
Každej chce občas pálit mosty co za sebou nechá,
Hledět do budoucnosti, nevědět co ho čeká.
Bejt chvíli šťastnej i za cenu, že se nejde vrátit.
Někam kde se hrstka lidí rve o posledního fleka,
A spravedlnost neni slepá,
Jenom štěká jako pes co za kus masa přinese klacek a čeká.
Asi je čas sednout si do křesla a načít flašku Jacka,
Poslat někam svět a ubalit si nejmíň deka.
[refrén]
"It's unbelievable", že nám pravda smrdí,
škrtí i ty který vo ní nejvíc mluví.
"Unbelievable" proč ten kdo něco umí je někde u dna a ne na výsluní.
"It's unbelievable" to jak rychle tě zlomí tvoje sebevědomí.
Upadne do bezvědomí,
Pak věřit v sebe a kdo ví jak tohle skončí.
