Celý svět teď černou barvu má,
uprostřed té černě sedím já.
Ať se dívám jak se dívám,
žádnou jinou barvu nevnímám.
Opuštěný stále jsem tu sám,
navíc v srdci velké prázdno mám.
Moji duši smutek ovládá,
beznaději tělo propadá.
R.: |: Přepadla mě deprese a strašně se trápím.
Ani na krok nehne se, v žalu se utápím.:|
Dneska se mi nechce nikam jít,
ve svém žalu chci se utopit.
Stále hlouběji se propadám,
nikoho už o nic nežádám.
Smysl bytí nicotný se zdá,
už mě zcela pohltila tma.
Vše je marný, vše je zbytečný,
jenom smutek, ten je skutečný.
R:
Sebelítostí se opájím,
z mojí duše stoupá černý dým.
Všude temno a v mém srdci led,
v tomhle stavu chci být tisíc let.
Nemůžu se zbavit pocitu,
že co mělo tu být není tu.
Čemu vlastně vy se divíte,
když o tom nic vůbec nevíte.
R.:
R.: