2007, muzika pro zločince, kurvy z ghetta, 2007 svět patří nám, děti ulice, stojím za tebou, brácho
Labyrinty cest, vedou z město do měst, a přes stres, dávám ti spoustu rad zadara,
jen jak přežít, nebýt kat, slizký had,
ustat krutý pád, s blízkými být rád, nezákonně hrát,
dala jsi mi sílu, nevinnu, nevinná na oko, jen průser,
zub za zub, oko za oko.
vniterní revoluce, nelituji za to všechno stálo to,
často sralo to a bralo to,
pamatuj, nikdy tady nebudeš sám,
můj nekonečný chrám, tady tu i tam,
postavila jsem vám, taky vám teď dám, posílám pouliční instinkt, tmy a ochrany drink.
ty nejsi viník, to já němá,
stálá, bolavá, špinavá, vandravá, láska tvá,
naše a vaše společná matka vyjebaná, vyjebaná. Dráhy cest, cestou necestou, vedoucí skrze rozcestí, sám jak vor plovoucí, snad zvítězíš,
nevěříš, nemíjíš, můj pocit, tvůj soucit,
té těžké noci, vděk v otroctví
v prvním kroku proroctví,
zase socky pokrevní bratrství, jen přes svou strastí,
probodnu dýkou vlastní,
nebýt sám a šťastný, souboj a či on smí,
nekonečný úder, pád společný osud, odsud posud, protiklad až dosud jing jang, tradice, ruka v ruce, žádná žíla, slabý tep,
první maria pak hned fet,
prohrál svůj set, týkající ret, zakázaná dívka rep, noční živel, půlnoční tremp, prkenné nohy, dřep, ze srdce zbývá střep, střep
teď hned, střep teď hned,
šedé mraky a na těle pouliční znaky,
s těla davů, nepotřebné vraky, prachy, strachy,
jen přízraky, kolapsů náznaky, snad já snad ty taky,
tak žádný strachy.
pokolení smrtí, tvá duše z ulic neodletí, pro ostatní si jen smetí, nikdy první, vždy jen druhý, třetí,
málo síly dělá z nás děti, které tuší, brečí, demolují, ničí,
dialog už nejsi osobou svou, stal ses figurkou a hrou, sám i s tmou, ulicí noční plout, ranní svit a soud, probuzení vzpomínek proud, když ulice není soud
brácho často opomíjím,
vidím, že vše rychlostí světla míjím,
nemíním se vracet zpět,
teď mě bože správnou cestou veď,
má zpověď, 1981 rok zrozen, prorok, nastává útok,
přichází realita, zkažená, ulhaná, dosud nepoznaná, oči uplakaná,
byl jsem dítě bez hříchů, jako ta marie panna,
od života rána daná, stezka zakázaná,
vše co jsem kdy chtěl, vše co jsem kdy odsuzoval, sebe nasazoval, před bohem obhajoval,
prosazoval zával svých prostých snů,
poznáte na dně nekonečných dnů.
ulicé tu a tam cesta upjatá,
také rozvátá taktika obstátá,
identita zlatá a ta dokořán otevřená vrata,
dávající šanci jako štvanci v rámci svých činů,
sklidit populace vinu,
bůh ví, jak často jsem takový téma řešil,
kreslil si v hlavě obraz životních přesil,
hlavu smutkem věsil, s posledních sil,
hledal žití cíl, který stejně nikdy neobjevil,
ulici, svou matku, nikdy nepodcenil ocenil mě osud, svým vytyčením, historii si vždy sám měním, poznávám zákony, města,
sídlištní trnitá cesta
je mi známá jako kokain, co matky trestá,
ulice se nikdy neptá, ona ví,
co sekundu co sekundu prožívám život zlý.
ona mě vychovala rady do života dala,
odmala se mnou postávala, přiběhy lidí rozdávala,
o mě se starala, první a poslední dávala, hrávala, vždy za mnou stávala, pitbulla instink mi připnula, šance na prohru, bodnula,
chci jen přežít,
proto toto motto,
díky pouliční špíně sám v sebe věřit,
sám v sebe věřit, sám v sebe věřit
