Hej, učitelé řikali, že voda teče z kopce,
že džíny sou vlastně tepláky, když sou bez poklopce,
že v hrobce sou rakve a v rakvích je minulost,
ale nikdo neměl moc, aby učil budoucnost,
a tak nepřemejšlim, co tu bylo dřív,
vejce nebo slepice,
hlava nebo čepice,
co už někdo vymyslel, to nás jiný učej,
ale sami vo tom často těžko něco tušej,
rozumy jim slušej, ale mně to nestačí,
školu už mám za sebou, dopředu mě život tlačí,
na co plejtvat buňkama na to, co je daný,
když budu bádat v minulosti, vymyslim to samý,
je snadný říct, že tak to prostě je,
pořád něco zlepšovat, když víme, ale nechápem,
Hus mě už poučil, že nemám lézt před koncil,
ale já chci začít tam, kde jinej skončil.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Začínej tam, kde jinej končí.
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Dyť svět se přece točí.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Začínej tam, kde jinej končí..
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Seděl sem takle v baru, nápadů plnou hlavu,
jak vyčnívat z davu a nepřijít vo hlavu, ¨
sklenička v ruce, řikal sem si: ,,Proč?“
Proč je vlastně ze skla a na pití, proč?
Proč má ten tvar a proč se, sakra, rozbije,
když spadne na zem, aniž se sama napiije.
A proč vo tom přemejšlet, proč na tom něco měnit,
celej svět už někdo vymyslel a já tu mám žít
a chtít dál jít, za to mě nemůžou trestat.
Když začal mozek myslet, proč by měl přestat.
Chlastat ze skleničky, no, a co je na tom,
bar v jednu zavřou, co budu dělat potom?
Pudu dál jedinou cestou, cestou mýho já,
skleničku budu brát,
nakopou, jaká kurva je,
co do hlavy mi nalije,
hlavní je, co ta hlava potom vyblije.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Začínej tam, kde jinej končí.
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Dyť svět se přece točí.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Začínej tam, kde jinej končí..
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Mozků bylo plno a ještě plno bude
a já chci, aby využili to, co po mě zbude,
jako já využívám ty, co tady byli,
ty, co mě to, kde začít, naučili.
Tam, kde skončili, tomu se říká teď,
aktuální realita, každodenní šeď.
Virtuální realita, mejch myšlenek změť,
bude realita, až zas budou řikat ,,Teď.“
To, co mi dal žvot, chci já vrátit smrti
a jít zase dál, ať pokračujou jiný.
Co je po tom, nikdo neví,
ale všude to chce začít tam, kde končej jiný.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Začínej tam, kde jinej končí.
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Dyť svět se přece točí.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Začínej tam, kde jinej končí..
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Dyť svět se přece točí.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Začínej tam, kde jinej končí
Málo lidských očí, růžovým stínem.
Začínej tam, kde jinej končí.
Málo lidi vítá láskou a vínem.
Začínej tam, kde jinej končí.
Král je mrtvej, tak ho nech hnít.
