Vokap je děravej, na karbit mi kape,
sedim v číně, piju kafe a saké,
rejže, prej, že ne nebo možná,
ta nálada je vlezlá,
třeba pozná jednou, až tu rukavici zvednou,
stojej si na vedení, co takhle se pohnout,
nejde, tak na co má člověk tělo,
abychom se pohli, kam myšlení by chtělo.
Je to pád lidskejch hodnot, izmy,
když teče do bot zmizni,
já zůstanu, protože vim,
že když budu jako jiný, tak nic nezměnim,
jestli vůbec.
Je to pád lidskejch hodnot, izmy,
když teče do bot zmizni,
já zůstanu, protože vim,
že když budu jako jiný, tak nic nezměnim,
jestli vůbec.
Daší talo někde umírá
a jinýmu se otvírá horizont
a zavírá se dřív, než ho spatříš,
kam vlastně patříš,
myslíš, že to ví on,
reklama mi vnucuje že můžu vyhrát milion,
ale jednoho výhra je prohra druhýho,
to nechceš, ale nejseš z to řešení jinýho,
co je to za víno,
má barvu jako krev všedního dne,
už nechci ani deci,
ty kecy už mě serou, nechápu čínský znaky,
v dětství vyprávěj mi pohádky a teď to dělaj taky,
ten nejsilnější přežívá, sem snad zrůda vděčná,
dyť krása je pomíjivá, ale zrůdnost věčná,
voláš sto pět osm, dovoláš se do klubu,
nula šest nula devět, policajti ti daj přes hubu,
musíš volat jinak, ať si nechaj pro sebe,
co je vzrušuje, mám snad volat do nebe?
Kde je pak jistota? Bez ní by se to jen vleklo,
pak ani není jistý, jesli existuje peklo.
Je to pád lidskejch hodnot, izmy,
když teče do bot zmizni,
já zůstanu, protože vim,
že když budu jako jiný, tak nic nezměnim,
jestli vůbec.
Je to pád lidskejch hodnot, izmy,
když teče do bot zmizni,
já zůstanu, protože vim,
že když budu jako jiný, tak nic nezměnim,
jestli vůbec.
Sem sám sebou, sám sebou jistotou,
a to se divim, když se něco posere,
mluvěj na mě lidi, je to snad česky?
Všichni sou IN, ale já ty izmy nechci,
mluvit k věci, který sami rozuměj,
ty co za nás mluvěj, bohužel neuměj,
náš názor, hej, koho sere,
polykáme hlínu a šlapeme na nebe,
prej že sem moc mladej na takový stavy,
tak ať ale nekecaj díru do mý hlavy,
chtěj tahat za provázky, dělat z nás šašky,
poslali mě do školy a lili do mě sračky,
škola života, to je vono, já sem Frankenstein,
vzduch do tvý stříkačky a vítr do tvejch lajn,
fajn, uniformy nás i v míru dělaj,
poper, rapper, skejťák, underground, ale sorry, já sem člověk,
je to pád lidskejch hodnot, od dob, kdy šlo o vnitro né o tělo,
pro lásku se vraždilo, viz Othello,
pryč je to, matriální vize dneška,
fyzická, ne psychická, strana teďka dělá člověka,
svět se zbláznil,
všechen cit ze svýho nitra vyprázdnil,
já sem přišel abych vrátil lásku psychice,
abych znova zúrodnil lidského citu vinice.
Je to pád lidskejch hodnot, izmy,
když teče do bot zmizni,
já zůstanu, protože vim,
že když budu jako jiný, tak nic nezměnim,
jestli vůbec.
Je to pád lidskejch hodnot, izmy,
když teče do bot zmizni,
já zůstanu, protože vim,
že když budu jako jiný, tak nic nezměnim,
jestli vůbec.
Jestli vůbec.
