Lidský oči sou slepý, lidský oči mě škrtí,
další ráno, další den a další krok vstříc smrti,
otázky hlavu drtí, jeden se mě zeptal,
proč umřel dřív, než smysl všeho poznal,
já sem potkal slepýho chlápka,
ten mě naučil jak vidět, poznat kudy dál,
tak vemte si klidně neprůstřelnou vestu,
ale vždycky vás něco pošle na nekonečnou cestu,
já nepotřebuju pas, jízdenku, nic, cestovní šeky,
chci opustit svý tělo a cestovat skrz věky,
brát lidem oči a naučit je vidět,
vidět pravý věci, za který se nemusej stydět,
nebudou soudit podle toho, co spatřej,
a potom každej sám ukážou, kam vlastně patřej.
Poznáš, kdo je svině, opustíš povrchní vjemy,
a pak budeš schopnej procházet zděmi.
Dokonalej zločin – ukrást lidem oči. Naučit je vidět. Vidět slunce v noci.
Dokonalej zločin – ukrást lidem oči. Naučit je vidět. Vidět slunce v noci.
Dokonalej zločin – ukrást lidem oči. Naučit je vidět. Vidět slunce v noci.
Dokonalej zločin – ukrást lidem oči. Naučit je vidět. Vidět slunce v noci.
Lidskej život je Odyssea na dně hrnku,
tak na co oči, když všechno dokola se točí.
Vesmír plnej hvězd, co tě do očí píchá,
voda plná plic, co se topěj a kýchaj
skrz ústa, který, i když mluvěj, nic neřeknou,
pokud se na to předem nekouknou,
sami si svoje oči, až umřou, prokouknou,
ale to už bude nahovno,
žádný pozdě, ale přece,
topěj se ve vyschlý řece,
dejchaj plnym větrům,
jejich oči se rovnaj dýmu ve větru,
hlavo, víš, že nic nevíš a nevíš, že já vim,
že taky nic nezjistíš, když tě očí nezbavim,
viděj krásný věci, ale neviděj už na sebe,
jenom odraz v zrcadle jako cesta do nebe.
Kradu lidem oči, aby našli sami sebe
poprvý, až podruhý mě potkaj, možná budou vědět.
Dokonalej zločin – ukrást lidem oči. Naučit je vidět. Vidět slunce v noci.
Dokonalej zločin – ukrást lidem oči. Naučit je vidět. Vidět slunce v noci.
Dokonalej zločin – ukrást lidem oči. Naučit je vidět. Vidět slunce v noci.
Dokonalej zločin – ukrást lidem oči. Naučit je vidět. Vidět slunce v noci.
Vidět slunce v noci.
