Tak se ptáš, proč jsem zoufalá,
proč nemůžu v noci spát,
jen já vím, že mě spoutává,
když pár tónů slyším hrát.
Po dlouhých štacích, a to přísahám,
mám toho dost kolikrát,
jen moje šťastná hvězda vyhrává,
když na jevišti můžu stát.
V domku na náměstí číslo dvě,
v druhým poschodí byt mám,
čtyři stěny, to je celej můj svět,
trochu prázdnej, přiznávám,
snad možná někdy lepší je, bejt sám.
Odmykám klíčem dveře, vejdu dál
a když se kolem rozhlídneš,
ze stěn se šklebí starejch fotek pár,
omšelej gauč a hi-fi věž,
ve skříních žádný krajky nenajdeš.
Tak se ptáš, proč jsem zoufalá,
proč nemůžu v noci spát,
jen já vím, že mě spoutává,
když pár tónů slyším hrát.
Po dlouhých štacích, a to přísahám,
mám toho dost kolikrát,
jen moje šťastná hvězda vyhrává,
když na jevišti můžu stát.
Tak si tu žiju v tomhle malým království,
který chrání mý bláznovství.
Tak se ptáš, proč jsem zoufalá,
proč nemůžu v noci spát,
jen já vím, že mě spoutává,
když pár tónů slyším hrát.
Po dlouhých štacích, a to přísahám,
mám toho dost kolikrát,
jen moje šťastná hvězda vyhrává,
když na jevišti můžu stát.
Když na jevišti můžu stát,
já na jevišti musím stát.
