Na Lochotíně žil kdys poustevník
Nikdo nevěděl odkud se vzal
Jednoho dne přijel prostě
Do jeskyňky svý bágly dal
Zamlada byl slavnej loupežník
Svý hříchy si tu odčinit chtěl
Loupil a krad, nikdy neměl dost
Pak sousedi se domluvili
Zapálili tvrz, chasu pobili
Jen se synáčkem chodbou prch
Na vychování potom ho dal
Aby už o něm víc neslyšel
Za mnoho let byly v Plzni turnaje
Jak to tehdá bylo zvykem
Na koních se bojovalo
Při nich vyznamenal se mladej rytíř
Žádaná nuda, hned zamiloval se
do dcery pána křimickýho
Ten o tom nechtěl ani slyšet
Že prej nemá rod, a? táhne pryč
Až ho bude mít, pak uvidí se
možná pak dceru mu i dá
Tak rytíř odjel k poustevníkovi
lidi říkali, ten poradí
Poustevník fakt poradil mu
No aby ne, dyť to byl jeho syn
Po dlouhý době se zas objímali
Pak do Prahy rytíř musel jet
Proti královi se kuly úklady
Poustevník to věděl za svejch cest
A nakonec to dobře dopadlo
Rytíř královi hodně pomoh
Ten na oplátku vrátil všechnu čest
Křimickou pannu vzít si moh
A poustevník dál žil ve svý jeskyni
Až jednoho dne zmizel on i jeho bágly
