Alba s touto skladbou:
Blázni umírají nadvakrát,
Ruleta,
Čím to je?,
To samozřejmě můžeš,
Sedativum,
Zkurvenej den, ten pohled z okna,
kterej tak nesnáším, a na stole vodka.
A ty seš někde pryč, chtěla jsi vždycky jít,
já to tak nesnáším, prostředí nemocnic.
Občas mi přepíná tak moc, že už nevím, kde jsem,
a pak se probudím a padaj kapky deště.
To už jsem v pekle? Jednou se vezmem.
Moje tajný přání, občas je vídám ve snech.
Jenže běháme v kruzích, ze kterých nejde utéct,
i když je venku jaro, já mám studený ruce.
Přestaň se trápit, já ti fakt nemůžu pomoct,
Jednou fakt vysadím a pak si dáme pohov.
Večer ji uvidím brečet, a tak mi možná dojde,
že to nejseš ty, kdo tady čeká konec.
Dáváš mi sbohem, zatímco stojíme bokem.
Ztratím se v davu, než mi to jednou dojde;
Že jsem to já! Že jsem to já!
Že jsem to já! Že jsem to já!
Že jsem to já! Že jsem to já!
Že jsem to já! Že jsem to já!
Někdy mě volá tma, někdy se cítím sám,
nachystej rakev, protože já to vzdal.
A zbytečný jsou kecy typu, že bude líp,
já už nevidím nic, jenom poslední dny.
Jenom poslední dny, a zatímco spíš,
konečně odejdu pryč a se mnou odejde sníh.
Musíš to vysadit, víš, moje poslední přání,
chci vidět tu sílu překonat touhu se zabít.
Vidím vás v dálce; řekněte: Pro co jsem žil?
Prosím, připomeň mi pocit, že tu můžeš být.
Umírám sám, všichni už museli jít.
Není čas se rozloučit, odcházím pryč.
Odcházím pryč…
Večer ji uvidím brečet, a tak mi možná dojde,
že to nejseš ty, kdo tady čeká konec.
Dáváš mi sbohem, zatímco stojíme bokem.
Ztratím se v davu, než mi to jednou dojde;
Že jsem to já! Že jsem to já!
Že jsem to já! Že jsem to já!
Že jsem to já! Že jsem to já!
Že jsem to já! Že jsem to já!
(2x)
