Před bouří je klid, všechno kolem přesně jak má byt, je jako každej druhej kluk a naplno chce žít.
Ve škole vždy jednička i ve sportu je favorit, hlavu plnou ideálu snů, který chce vyplnit.
Doma peněz nezbývalo, přežívali jak se dalo,nikdy neměl to, co jiným samozřejmý připadalo.
Kámoši hráli hokej bez něj nechyběli málo, pachuť křivdy natrvalo v srdci rýchy zanechalo.
Roky plnou, ego klesá každou vteřinou, co je příčinou, že jej holky bez pohledu minou.
V jistým ohledu je dobře chápat dovedu. V hlavě věci srovná, rodičům dá všechno vinou.
Bezpráví roste každej den, tak roste sen. Chce, co nemá dům s bazénem, prachy, obdiv žen.
Přísahá sám sobě, že ten sen splní za každou cenu a ta přísaha mu změní jeho život od kořenů.
Seru na to jak mám žít, učili mě střelcem být, ty kurvy sundám nestoj za nic víc
bez duše a bez hlavy, jako stroj bez nápravy..
kráčím tou tmou i když vím že mám jen vestu průstřelnou.
Připravenej do života se chce schovat,najde svůj svět, box a posilovna nová droga.
Přichází pravá doba respekt začne budovat,
Přichází pravej čas, začne vize naplňovat.
Není nula, začíná všem dokazovat, že jedním z těch co umí si svůj ůspěch vybojovat.
Pálí mosty, jde si za svým tvrdě jako pitbul, všichni kolem idioti, on není ten, co by uhnul.
Kašle na rady, nechce slyšet dohady a ztrácí kamarády, žije teď a tady.
Má úspěch, děvky, keš všechno dohromady, ale bacha čím seš víš, tím víc bolí pády.
Na stole keš, fotka UZY. Nechápeš? Rudý světlo v mozku bliká, zpátešku hodit chceš.
Ale nemáš volbu, když cukneš na vždy dohraješ, zabalenej v prostěradle na zadním sedadle deš!
Seru na to jak mám žít, učili mě střelcem být, ty kurvy sundám nestoj za nic víc!
bez duše a bez hlavy, jako stroj bez nápravy..
kráčím tou tmou i když vím že mám jen vestu průstřelnou.
černý koš, je tu chvíle co ho ve snech leká, prázdná štreka, proč na něj ta holka čeká.
Modrý oči, na vteřinu jejich pohled na něm těká. V tu samou chvíli v jeho ruce UZY štěká...
Tři těla leží pod ním, z kvéru dým a v ohni hlava, dobře ví jak tohle skončí, dvacet za plechama.
Jako domek z karet všechno padá, přišla na něj řada. "Na co čekáš sám to skonči!" Svědomí mu našeptává.
Nukli spí a Bengo taky,na krk hážeš mašli z deky.
Jedinej krok do prázdna, není čas na rozpaky!
Ale tak to nemá být, měl bys to moc snadný, zůstáváš dál žít, přemýšlíš co bylo špatný.
Kam zmizel velkej svět, ohlížíš se jakej byl. Hledáš důvod abys žil, možná abys pochopil.
že pět minut slávy, stojí tě teď dvacet let.
A že všechno špatný nemůžeš už vrátit zpět!
Střílím dál.. pořád střílím dál.. nikdo mě nezastaví, jen na spouští ledopvý
stčílím sám ( já stčílím sám ) , v piči mám už celý svět, ted devídka je má odpověď.
Seru na to jak mám žít, očividně střelcem být, ty kurvy sundám nestoj za nic víc!
bez duše a bez hlavy, jako stroj bez nápravy..
kráčím tou tmou i když vím že mám jen vestu průstřelnou.
