Alba s touto skladbou:
Consilium,
Celej den vim že to přijde a já ho uslyšim volat.
Další díl dostane příběh,
před kterym se kurva nemůžu schovat.
Zas cejtim tu bolest ze starejch jizev
po jeho drápech. Jak traumata z dětství,
který jsou s tebou, přestože stárneš.
A pak přijde večer a já musim, táhne mě
blíž k tomu stolu, na to místo, kde je tolik
zaschlý krve ze starejch bojů.
Na to místo, kde jsem viděl tolik věcí,
který jsem nechtěl. Na tom místě,
kde jsem se tolikrát cejtil jak v pekle.
Je tady, všechny světla zhasli,
neslyšim nic, všechno je v dálce.
Nevidim barvy, všechno je černý,
smrdím to térem a zdá se, že jsme
tu zůstali sami, vidim jak leze po stropě.
Vidim jak se mi směje tim pohledem,
kterej mě bodne a zůstanu v transu.
Vim, že nemůžu nikam, stůl stojí na holý skále,
kolem je propast a tma a my letíme vzduchem,
jak hozenej kámen. Už se blíží,
chce si se mnou jen dát tanec.
Okay, pusť nám hudbu a my uvidíme co se stane.
Roztáhnu ruce, pojď ke mě má lásko,
bylo tu bez tebe prázdno, miluju když za mnou
přijdeš a zároveň nesnášim všechno to v nás dvou.
Nechci abys byl, ale nechci abys odešel nikdy,
už slyšim tví slova, co mi chceš říct.
Mlč prosim tě, ztichni!
Nejdřív mě obejme jemně, po chvíly cejtim ty drápy,
za chvíly krvácim, všechno mě bolí a po těle rány.
Začíná mluvit a já začínám psát a trochu se začínám
třást, když slyšim ty příběhy nasáklý bolestí.
Snad brzy to už skončí, je to jak horor v mí hlavě,
kterej ti pouští furt znova, jak když se zastaví čas
a uprostřed tmy jenom maluju slova, který mě táhnou dolu, pode mnou hloubka, na vratkym molu,
v myslim padám do prostoru, přitom sedím u svýho stolu.
Je to psycho a nechce bejt ticho, moje hlava
je tvrdá jak kámen, moje srdce je černý
jak uhlí a přibývá vrásek, jak stárnem tolik let spolu,
že je to čistá láska, nevim co bych bez tebe dělal,
přesto neni den, kdybych si nepřál, aby toho nechal.
Jedu jak stroj a on mi udává tempo a na papír padaj slova a on mě pálí zevnitř a přesto to chci cejtit znova.
Prosím tě mlč, už nemůžu dál (mlč, mlč, mlč, mlč)
vypadni odsud, už chci tu bejt sám.
Možná si kus mího já, to je jedno, chci abys
umřel a s tebou to peklo.
Najednou to skončí, v pokoji se rozsvítí světla,
jsem zpátky u sebe doma, tam kde to neznám.
Kouknu se dolu, na stole leží sešit, je plnej textů
tak se asi máš na co těšit.
A já sotva lezu, jenom se vleču,
už se nemůžu dočkat těch komentářů a keců.
Lidi se často ptaj, jestli je na ty texty nějakej patent.
Ne chodí to takhle a oni tomu říkaj talent.
