Představujte si: Noc. Vůz jedoucí rychlostí přes 200 km/h. Noční hudbu z rádia. Mikrospánek. Let někam daleko do pole. Kotrmelce, hromadu šrotu a smrad benzínu. A pak jen ticho a mlhu.
A tak jsem Dmivděčnej za tu Gšanci, že přijde Amipo životě ráj, kde ti suchou deku daj. A snad tam Dmibudou pěkný Gstromy a čistý Czáchody – Hto mám Crád. A když nic Dminení, tak co to Gzmění? Já se Amiobávám že nic. Všechno má svůj rub i líc. Ale tu Dmišanci, tu si Gprostě nedám Amivzít.
AmiPěkná šlupka, stříbrný čtverečky. V hlavě mi zvoněj malinkatý zvonečky. GUprostřed šrotu mám Amizutou botu a rozjímám Eo živoAmitu. (Ale dyť já vim, že o životě!)
Je to dobrý, ještě dejchám, života se neostejchám. Noc se zvolna chýlí k ránu. Jestlipak se vodsaď ještě dostanu?
Ref.
Kde je anděl? Anebo saniťák? Nebo hasič? Ať je to tak nebo tak, hasič, anděl, saniťák nebo čert, hlavně, že to neni třeba finančák.
A tak tu vadnu, už je mi zima a maličkosti už mě nezajímaj. Smrdí tu benzín, ale nezoufám, neboť dokud dejchám pořád doufám.