Alba s touto skladbou:
Smrtihlav,
282b
RF: Ze skal padá divokej vodopád. V dálce je stříbrnej háj.
Vlhkým zrakem si mě prohlíží laň a kolem všechno připomíná ráj.
Nenechavej vánek škádlí šaty, duha nad horama září
a všude kolem rostou kytky zlatý. Řeka se přátelsky tváří.
Slunce nad obzor pomalu stoupá,
laskavý stařec si kápi svlík.
Dřevěná loďka se líně houpá,
přijel si pro mě Cháron - převozník.
Někdo mě zpátky naposled volá,
proč mě konečně nenechá jít,
zmatek a stesk sem probleskl z dola,
jenom pár kroků a bude klid.
Přívětivá cesta, brána a jas.
Zdá se mi to dávno, jsem tak daleko od vás.
RF: Ze skal padá.......přátelsky tváří.
Tam za mnou v hlubině mě děsíval had
a jeho zuby mi otrávily tělo.
Moje zoufalství, to byl jeho hlad.
Co bude dál se nevědělo.
Každej den ten had konal řádně svý dílo.
Bolestivý kousnutí a prudkej jed.
Najednou tma, záblesk a všechno se slilo.
Brána se otvírá tak rychle a hned!
Dohlédnu na druhej břeh za mlhu - vpravo je slunce, vlevo je černej mrak.
Zvolna plujem oparem, nad náma chechtá se pták.
Cháron smutně klopí oči, což budí neklid v duši,
a malá loďka míři do leva, zvedá se vítr a prší.
Do ticha...
