DaArk:
Záviděl jsem dešti když se ti vsakoval do vlasů, nemám rád ten pocit nevím jak stim pak mám nakládat, ruku kolem pásu a neurčitou grimasu, když napadá myšlenky tvůj pohled jako záhada, upadá nálada, rozlehlá záhrada se mění v těsnou klec (takhle vypadáš) jako by ses neznala, už se stmívá. Čekáš na poslední vlak, který tě odveze do neznáma
Ref: Štojíš na nádraží a čekáš na vlak pryč. Já stojím opodál a doufám, že má spoždění, vítr s deštěm dávno spí, louže jsou klidné, tvé siluetě šero dělá dokonalé pozadí. Kdybych byl Monett tak bych zachytil ten okamžik na černobílý obraz, rámy budou dělat zdi. Jseš tak moc jiná já ti nevim jestli spim. Jestli ano tak mě nechte spát a ať mě nikdo nebudí.
Jayk3m:
Stojíš na nádraží v těch šatech, které šila noc. Kufr , který držíš řekne víc než miliony slov. Minulost, dost! Nástupiště, sychravo. Odnesla si slunce sebou ten den pro mě vyhaslo. Lesknou se ti koutky očí nebo se mi to jen zdá? Ve světle lampy vypadáš tak trochu jako nevěstá. Až na ten úsměv , který jakoby se ztratil a tu pachuť kovu v puse a vzduch jakoby jedovatý. Perleťový náhrdelník , který jsem ti kdysi dal si hodila do tmy, leží na dně nejhlubšího jezera. A potom někdo mávl hůlkou čas zatáhl oponu a od té doby jsem jen půlkou, šedým kvádrem betonu. Za hranicí reality, pocit viny, nedopitý panák leží předemnou jak svět, dělej si co chceš!. Déšť smazal stopy je to sedum let co jsem tě viděl naposled, proklínal vlak , který tě odveze pryč.
Ref: Štojíš na nádraží a čekáš na vlak pryč. Já stojím opodál a doufám, že má spoždění, vítr s deštěm dávno spí, louže jsou klidné, tvé siluetě šero dělá dokonalé pozadí. Kdybych byl Monett tak bych zachytil ten okamžik na černobílý obraz, rámy budou dělat zdi. Jseš tak moc jiná já ti nevim jestli spim. Jestli ano tak mě nechte spát a ať mě nikdo nebudí. 2x
