Alba s touto skladbou:
Sevas Tra ,
Sevas Tra,
Tortured Soul Asylum
(Útočiště zmučené duše)
"Oh, sladký Midiane
Mé srdce pro tebe plane
Nezoufám si
Přijď mne odhalit na křídlech z kůže odívající hřbitov
Tam, kde rozkoš lemuje hluboká tajemství
Kterak se žene za temnotou..."
Pod úplňkem rostoucí lyrickost
Poezie Smrti zaplavuje duši
Jako mrznoucí sémě démona, osvobozeného
By proklel hvězdy závratí
A v jejich tanci, v transu Jsem si hluboce vážil
Úhledných rozsedlin mezi obsidiánovými stehny
Hymenálních bran do temných krajů
Záblesků podloží, na němž spočívá Midian
Midian...
Pronásledován touto zlou zvěstí
Touto posedlostí své mysli
Městem kleslým do hlubin
Vysoké cedrové háje a hroby ční
Bavíce se svou důležitostí
Mramorová křídla se rozevírají k nebesům
Údolí snů, že by se zdálo
Rasou denního světla pozapomenuté
Tyto vize udeřily jako zuřivé šoustání
Přibíjejíce vlhké rty na chladné hřbitovní zdi
Vzněty vášně až v prach
Rozstříkaný po mém psychickém plášti
Jak hybridní milenci dosahovali svého vrholu
Posledními přírazy, vše jsem to spatřil
Zakázaný Midian
Starodávná, bájná Judea
Útočiště hříchu...
By soupeřilo s Nebem
Prosté tragického ztroskotání Edenu
(I když jediní Andělé, jenž odpočívali
Byli ti s krky rdoušenými břečťanem)
Drobná milosrdenství v alejích dolmenů a hrobek
Vyzáblé, kyčelnaté stavby
Mezi světlo uchopujícími mlhami
Odkud odpornější stíny
Vytahovaly zrezivělé závory
A odvažovaly se přes práh
Žhnoucí Slunce pokleklo k polibku
Clony šera, krutosti a mýtu
Kristovy kmeny neodpustí
A nestrpí by jejich druh žil
Proto Já, zhypnotizován, čemuž nedaly podnět hroby
Nebo jejich valčík, tak syčivý
Skrze vzrůstající přítmí
Ale přívaly světla měsíce v rozkvětu
Obnažující úkryt tváře smazané
A v lůnu znásilněné
Ve skrytém Midianu
Vatikánu ležícím ve státě
Pro svátost hříchu...
By soupeřil s Nebem
Nad defekty původu Edenu
I když jediní Andělé, jenž povstali
Byli ti, kteří zklamali ve většině požadavcích
Drobná milosrdenství v alejích dolmenů a hrobek
Zachytily vyšinuté šepoty, tam, kde sevřely v pěst sestry
Mezi boky se skvící, honosný otvor
Uprostřed světlo pohlcujích mlh
Zatímco jsem sledoval bez pobouření
Smyslnosti dovolené nemnoha bestiím
Mezi vlkem a psem
Se obnažené tesáky setkaly v obcování
Noční obřad zubů a kundy
Pro ty z hlubin, jenž povstali k lovu
Bolestivé pohledy, jež Mne užíraly po celé dny
A v opiovém oparu
Jsem je všechny vylíčil...
Zabití (?) a příbuzenstva
Jsem vykreslil krví, své žíly v otroctví
Mrtvých (?) s mírem v nich
(Podsvětí prosté Smrtelné vlády)
Grotesky a vlci v ženských kůžích
S havraními křídly a postrádání rozervaných
Sebevražd a Serafim s oddělenými stehny
A mramorové schody
Hvězdáři se odvažují
Vystoupit jako modlitba
(Jako kouř nebo přízrak nebo mrštné noční můry)
Pod úplňkem rostoucí lyrickost
Poezie Smrti zaplavuje duši
Jako doutnající joint démona, osvobozeného
By proklel hvězdy závratí
A v jejich tanci, v transu Jsem si hluboce vážil
Úhledných rozsedlin mezi obsidiánovými stehny
Hymenálních bran do temných krajů
Labyrintu, ve kterém se skrývá Midian
Midian...
Vím, že jsem pozoroval
Skrze temnost odrážející zrcadla v duševně příčetném stavu
Zářivé pýchy nahromaděné ve svém posledním útočišti
Chlípné duše, ale již ne zrůdy
Nežli se Mi tyto svázané sny ocitly nebezpečně blízko
A stejně jako zlověstná proroctví o nanebevstoupení
Má pomsta, zařezávající se hluboko, bude
Hrůzu nahánějící pleticha, jež si lze vykládat
Jako Můj odporně bílý nemocniční pokoj pošpiněný jejich výkřiky
Až si Mí Ďábelští Vysvoboditelé pro Mě přijdou z mlhy...
Prosím, pojďte si pro Mne...
Exhumuju měsíc
Skrze mříže v Mém pokoji
Čím dříve, tím více hořké jsou spolykané prášky...
Ale žádné Genotypy, Afrodity
Daemonarchetypy
Žádní Cenobité nepovstali, aby si na Mě kvůli tobě činili nárok
Ne! Ne! Ne!
Nezanechávejte Mě zde v této bouřící cele
Ne! Ne! Ne!
S proroky a prohrami
A mrtvými lidmi z křížů
Mým osudem je předzvěst zpustlosti Pekla
Midian...
Midian...