Lodr Potrat
Narodil jsem se s mateřským znamením popela
Trosky vržené z hvězd a Matky
Kruh čirého krveprolití, plivnul jsem do vod
Života, které úhledně proudily z Jejích bodných ran
Nazývej Mne Lord Potrat, živý mrtvý
Vykosťovač v zádech
V této hořké noci, kdy přijdeš o hlavu
Ostrý příchod, odchod v rudé
Zaskočím ti v chřtánu, Mnou se zadusíš
Vražedný žert zahrávající si s dechem
Vyrostl jsem na děvkách, které bastard Otec mlátil domodra
Darované kundy mě snadno provedly pubertou
Aah! Nostalgie narůstá
Teď v čase devíti nebo deseti
V tomhle neřestném doupěti nazývaném duše
Umírajícím po znovuzrození
Nořím se hlouběji, aby znovu přišla
Křeč orgasmu při vsunutí...
Zažívám pomalé řezavé znásilnění
Samci vzrušení z amylonitrátu
Oběti násilí uspokojily sebe samy
Díra poskvrňjící drapérii
Mohl bych je přirovnat
K horkému Letnímu dni
Ale do slova a do písmene, je lepší
Pohřbít jejich jména do hrobu
Počítám svá léta na počitadle
S labiálními kroužky a zničenými hlubšími city
Nazývej Mne Lord Potrat, živý mrtvý
Vykosťovač v zádech
V této hořké noci, kdy přijdeš o hlavu
Ostrý příchod, odchod v rudé
Zaskočím ti v chřtánu, Mnou se zadusíš
Vražedný žert zahrávající si s dechem
"Horrorscopes My Diorama"
Dvanáctá část (až doposud) psychodrama
Další část řetězce, mám v úmyslu Jí ublížit
Uvnitř stejně jako navenek
Perverzní oddechování za maskou
Jsem silný, rozmetej Můj domeček z karet
Vše přivolává Smrt, Její krvácení začíná
Ve zvířecích, rumělkových částech těla...
Plížím se skrz tenké trhliny
Vyrovnaně, raděj si kryj záda
Posedlý vypáčením Pekelných bran
Osvobozením nožů, aby rozřezali Lidskou ochablost
Sním o tom brzo zabít
Hříšník v rukou neřestného Boha
Kdo se ke Mě bude modlit? Gilles De Rais
Ze světla, kde víra vede pravdu na scestí
Vyvrhuju vnitřnosti a vyjímám to nejvlhčí
Čtvrtím mrtvolu a vyřezávám ty nejvybranější kousky
Její alabastrové údy, které tlumí zář smyslného úšklebku
Vagíny, jež pozděj vyzkouším a budu v ní masturbovat
"Mé srdce bylo tepem válečného bubnu
V krčních tepnách v děsivé džungli hrobek
Když Mi číslo třináct spadlo do klína
Rty a pleť jako hřích, Venuše Pasti
Můj apetit se přiostřil, bouře jásala kroužíc
Na poskvrněných ostřích důvodů, dokud Jsem nebyl uspokojen
Jako předkrm by to stačilo, vecpal jsem Ji
Do hrobu, rakev padla téhle Královně Lopat jako ulitá
Vyšla ven jako světlo v Mé mysli
Její tvář byla lavinou perleti, rubínového vína...
Dost se toho rozplizlo, ale ústa byla ještě dobrá na mrdání
Přišla z ústraní, aby si dokázala, že neztratila cit
Líbal jsem Ji zvrhle, škodolibě, zbožně
Ale když JEDEN byl K tomu nadán, je nejlepší rozdělit TŘI?
Vím, že jsem nemocen stejně jako byl Dahmer, ale prostě dělám co dělám
Aah aah ahh, budu s tebou spát, dokud se neudělám..."
Podezřelý stín, když to nejmíň
Čekají, uchopí je Moje planoucí sevření
Škrcení, otevřená náruč
Hledající sladké maso bez obnažených ran
Duhy, jež Mé břitvy vtiskly
Mezi Její výkřiky a nedokončené řezné rány
Vrcholně pěla z děravých plic
Koušu Svůj zlomyslný jazyk
Aby neproklínal výplod z prvotních doupat,
Zmrzlou romanci, tam, kde Andělé, obnažení
Jsou ztraceni pro lásku, bezkrevní, zoufalí
Pláču, oni jen civí...
A civí, a civí, a civí, a civí.
