RECITATIV:
Dávno utichly boje, i vítr odvál dunění kopyt někam tam, kde
se vyprahlá poušt trávy snoubí s obzorem, dávno pohasl lesk
v očích dívky, již osud zanechal tak samotnou, se srdcem
navždy, navzdy prázdnym.
1.
DDéšt ti, holka, slepil vl
Gasy,
z tv
Aejch očí zbyl prázdnej kr
Duh,
kde je zbytek z tvojí kr
Gásy,
Ato ví dneska jenom
DBůh.
2. Na kopečku v prachu cesty
leží i tvůj generál,
v ruce šátek od nevěsty,
ale ruka lezi dal.
3. Tvář ma zšedivělou strachem,
zbylo v ní pár dětskejch chvil,
proužek krve stéká prachem,
déšt slepil vlasy jak jil.
4. A z celý jižni eskadrony
nezbyl ani jeden muž,
v Montgomery bijou zvony,
dést ti smejvá ze rtů růž.
RECITATIV:
Nedočkáš se, holka, svý jižní eskadrony,
tý velký chlouby nas, mrtvejch všech,
dřive najdeš hroby mezi stromy
anebo šest stop hlíny tam, v tech smutnejch zdech.
5. Na kopečku v prachu cesty
leží i tvůj generál,
hm ...
RECITATIV:
Vim, že nejsem sama, které osud odepřel jedinou lásku, a
take vim, že tak jako mne, i mnoha jiným se stale vraci ono
tragicke "proč".
