Zvláštní jak nádherně couvám, to jsem dříve neuměl.
Já, který měl sklony vůdčí, teď bych za tebou rád šel.
Květináče spadly dolů z římsy,
stačí, že jsi pár dní z trucu pryč.
Každý ráno sám se musím křísit,
místo tebe cinká jen tvůj klíč.
Zvláštní jak nádherně couvám, tak rád bych vzal něco zpět.
Píšu ti výmluvné řádky, pletu věnec krásných vět.
Nechávám je pod zvonkovým drátem,
sousedi si čtou je místo knih.
V suterénu, ba i v patře pátém
budím buďto pláč anebo smích.
Teď zpátky bych vzal ten den,
když jsem lhal,
že zpátečku dám.
Teď couval bych rád.
Už couvám. Už couvám.
Už couvám. Už couvám!
Zvláštní jak nádherně couvám, kokám sám, jak mi to jde.
Já, který měl sklony vůdčí, který často říkal ne!
Najednou bych poslouchal tvá přání,
najednou bych ustupoval rád.
Stačí, že tu chvíli nejsi k mání,
jenom chvíli a už je to znát.
Je to zvláštní, jak nádherně couvám.
Už couvám.
Už couvám.
