Alba s touto skladbou:
Epizoda 11,
1)
Drb střídá prd a prdy mega smrdí,
nebudu se opakovat v tom, co nevím, to je mi cizí.
Pomlouvači pošetilí něco slyší, hned to šíří,
hrajem na tichou poštu a kousek pravdy občas zmizí.
Znám to, hned, jak přijdu do klubu tak pan X
se vyzpovídá z toho, co ví a to co neví to řekne taky.
Pak přijde Lucky, ověřím si fakta a hnedka vím,
že fakt je jenom první věta, co tu pan X vyplodil.
Faktor bláblá se šíří jako mor amor
a další blboň mi začíná cpát, že jsem byl fakt na mol.
Je to paparaci, co sem vetřel na akci
a takový člověk mi chce cpát do hlavy jeho morální kecy.
(Hahaha) Lidi se asi fakt nudí,
nemají do čeho píchnout a tak šířej bludy.
A lidi hledají kec, hledají běs, hltají všechno, jak noviny Blesk,
chtějí mít v zásobě luxusní unikátní věc.
Ref.:
Na, na, nananana,
říkej si, co chceš, na mě si nepřijdeš.
Na, na, nananana,
nebudu opakovat všechno, co ty řekneš.
Na, na, nananana,
toto je jiný level, jsem úplně jinde.
Bla, bla, blablablabla,
nemusíš vyslepičit všechno, co tě napadne.
2)
Holka maková je prostě taková,
je to drbna, jak bič, kdykoliv může říct, tak řekne mnohem víc.
Píše si doma deník s datumem a časem drbu,
učí se to, jak knížku nazpaměť, pak přidá něco z fleku.
Říkám tomu výlet do říše snů,
hledat pravdu v tom, co říká, nemožný úkol, slyším jenom šum.
A lidi přitakávaj, na párty opilí zpracujou shit,
ráno si pamatujou půlku věcí, zbytek si domyslej nic jim...
... Nedává smysl, ale maj příběh,
to je to hlavní, najít oběť.
Když se daří, tak se daří, akce plná blbejch lidí.
To je to správný místo rozjet zábavu a pomluvit
pár lidí, co ani netušej, co včera vlastně dělali.
(Hahaha) Směju se naivitě drben a drbnů,
je potřeba drbnůt a zdrhnůt.
Dokud nenakazej tebe a je možný, že
ses stal obětí týhle ukecaný invaze.
Ref.:
Na, na, nananana,
říkej si, co chceš, na mě si nepřijdeš.
Na, na, nananana,
nebudu opakovat všechno, co ty řekneš.
Na, na, nananana,
toto je jiný level, jsem úplně jinde.
Bla, bla, blablablabla,
nemusíš vyslepičit všechno, co tě napadne.
