Alba s touto skladbou:
Epizoda 11,
1. (Chorus):
Otevřená mysl
mě nutí psát to, co život mi dává,
chtěl bych vyletět jak pták, co má křídla
a osvobodit se od všeho zlýho, co skrývá.
Moje vlastní štěstí,
proč se někdy otočí a stojí zády?
Chtěl bych zažít ty dny, co je se mnou
a provází mě každou minutou a vteřinou.
Velký talent z nebe
mi dává možnost se podělit o sny.
Sdělit pravdu prostřednictvím hudby,
přímo k tobě do uší, co slyší.
Moje vlastní srdce,
který to cítí a věří, že může
dělat věci podle sebe a možná že
právě teď letí k tobě a chce tě zpět!
Kdo je vlastně bůh?
Kdo nám pomáhá přežívat den?
Kdo nás hlídá a stará se o nás?
Kdo je ten, kdo byl vyvolen stvořit zem?
Ref. (Madalena Joao):
Ty to dáš, vlohy máš,
jsi jeden exemplář,
každej den probuzen,
posunut o kus dál.
Ty to dáš, z nebe zář,
vše co znáš, ty to vnímáš.
každej den probuzen,
posunut o kus dál.
2. (Chorus):
Spřízněná duše,
kdo ji najde, ten život má snažší.
Ve dvou táhne se líp a kdo věří,
ten splní si sen, klidně ještě dnes.
Sice život je pes,
ale radost ze života je správná věc.
A je normální zažívat stres,
ale ten, kdo ho zvládne, si řídí svůj svět.
Moje povaha
drží mě na zemi pevnýma nohama.
Nechci měnit se, držím si odstup,
to je moje vlastnost, zkus si zvyknout.
Nikdo mě nemůže soudit
za to, jaký jsem, nevíš o mě nic.
Já jsem jediný ten, kdo má moc
řídit si sám podle sebe svůj život.
Poslední padlý muž
bude ten, kdo to vzdá, kdo se vzdává.
Já se chystám jít do cíle s vědomím,
že jsem řekl, co život mi dává.
Ref. (Pluto):
Řídím se touhou, tou touhou jedinou,
mít život rád, jako nebe ráj
a štěstí nejen na minutu pouhou.
Řídím se touhou, tou touhou jedinou,
být za to rád, vesmíru dát svoje přání
na cestu krátkou i dlouhou.