Znám jednu hezkou hospodu zámeckou,
šumí tam vinice potok a háj.
Znám jednu hezkou hospodu zámeckou,
teď je ve zvyku říkat jí ráj.
U Kokořína, u Kokořína,
lahvičku vína si vypiju rád,
u Kokořína je Kateřina
a Kateřina prý zná milovat.
Šenkýřka hbitá, chytře se proplítá,
každýho odmítá, zkrátka to zná.
Sotva tam vkročím, padnu jí do očí,
svět se zatočí a už je má.
U Kokořína, u Kokořína,
lahvičku vína si vypiju rád,
u Kokořína je Kateřina
a Kateřina ta zná milovat.
Jednou má milá víno mi nalila,
já na to: 'Ludmila, to je ta má!'
Ouhá, má milá hned celá žárlivá
víc mi Ludmilu nenalívá.
U Kokořína, u Kokořína,
lahvičku vína jsem popíjel rád,
u Kokořína je Kateřina,
má Kateřina nechce milovat.
Jó, milí, zlatí, v zájmu svý outraty
vždy jazyk na uzdě je třeba mít.
Ludmila bílá, lásku mi zhatila,
kde tě, vínečko, teď budu pít.
U Kokořína, u Kokořína,
lahvičku vína si vypiju rád,
u Kokořína je Kateřina
a Kateřina ta zná milovat.
Tebe jen, tebe, má Kateřino,
tebe jen tebe, tebe a víno
chci mít navždy rád.