Řekni mi jak se cítíš v tomhle světě plném ticha
Kde zima sídlí věky, ale radost neutichá
Tam někde soudí Tebe a já zůstávám zticha
Už dlouho po tvém boku břehy mele voda ticha
My utíkáme městem, kde jen iluze jsou s námi
Brzo sny budou žít až ony představí nám známý
Pochopte, že jsem rebel, já toužím být jen s vámi
Tak dejte mi tu šanci paní nekončící slávy
Vidím tě jak se ztrácíš, nedokážu tě chytit
Jsem tvůj ochranný maják, co ti bude pořád svítit
Zhasíná mi mé světlo, noc šeptá je čas končit
Až objeví se den, bude čas největší zkoušky
Jsme otroci co kreslí po té panelové šedi
Teda spíš že jsme byli, ty už na mě jenom hledíš
Postrádáš v sobě múzu, spíš jen sílu se vrátit
Jestli to takhle cítíš sám já nemůžu tě bránit
Já bloudila ty dny, za ruku s osudem
Byli jsme já a ty, já a ty
Oba dva ztracený, možná že nebudem
Já už se nevrátím, nevrátím
Musím se myslet na mé prosby, nepřestávám věřit
Že odrazim se ze dna, načechrávám své peří
Tohle slyší ti správní, ten správný bude dotčen
Až nastane má doba, zdaleka teď není po všem (Neni!)
Beznadějně padáš, my padali jsme oba
Nechala jsem se unést, mym trestem je tvá zloba
Popletlo mi to hlavu, z toho ten tvrdej dopad (Bum!)
Odcizili jsme se lidem, po nás neni ani stopa
Stála jsem čelem smrti, teď smrt mi stojí čelem
Možná jediná možnost, jak si vyčarovat nebe
Sebralo mi to blízké, kolik mi jich ješte veme (Tolik!)
To sviňstvo ve mě hoří, a zpaluuje i tebe
Tak zavři prosim oči, a odepínej pouta
Uhasíná náš plamen, už pomaličku doutná
Já neznala jsem cestu ze zkamenělejch lomů
A přestala jsem hledat konečně se vracim domů
Já bloudila ty dny, za ruku s osudem
Byli jsme já a ty, já a ty
Oba dva ztracený, možná že nebudem
Já už se nevrátím, nevrátím
