Alba s touto skladbou:
Balíček karet,
Uprostřed nekonečných lesů v černých jeskyních
žije čarodějka Chvějka, vetchá jako vích.
Bydlí s netopýry, hady a jinou havětí
a sama připomíná zjevy dávných staletí.
Z myší vyrábí si jemnou kůži na boty
a po večerech sbírá lidské životy.
Udělá jůů chechechecheche – a další do sbírky.
Patří k ní jednooký had a třínohý pes,
pár snivých pařezů a hluboký les.
Jejím koníčkem je černá mágie
a na dno propastí si chodí s taškou na zmije,
vlky má ráda, ani šakalů se neděsí
a jak se někdo někdy octne v jejím polesí,
udělá jůů chechechecheche – a další do sbírky.
Až jedné noci černý měsíc plál,
tu zničeho nic Honza před jeskyní stál,
měl duši černou jako věčný hřích
a hledal čarodějku Chvějku, vetchou jako vích.
Povídá: „Odjakživa měl jsem plno nesnází
a kudy chodím, tam mé kroky bída provází,
a mě už nebaví, jak lepí se mi na paty.
Nauč mne jedno ze svých kouzel, ať jsem bohatý.
Dej mi aspoň milion, a víš, co udělám?
Vezmu si tě za ženu a co chceš, to ti dám.
Budeš mít jééé chechechecheche – dalšího do sbírky.“
A tak čarodějka Chvějka vzala pytlík s pískem
a vyrobila zlato vzadu za skaliskem.
Podala ho Honzovi a utřela si nos
a začala se těšit na svatební noc.
Jenomže Honza schoval zlato v šosech kabátu
a řekl:“Co si myslíš? Boháč mého formátu
může mít spoustu krásných dívek, stačí vztáhnout prst.
A ty máš žluté zuby, křivé nohy a na zádech srst.“
Na to čarodějce Chvějce vzplály v očích blesky
a začla mumlat divnou řečí, a nebylo to česky.
Povídá jáá chechechecheche – a další do sbírky.
Každý, kdo náhodou snad zatoulá se do těch míst,
kde žije čarodějka Chvějka, vetchá, jako list,
ať rychle přemýšlí, než začne nohy na ramena brát,
protože čarodějka Chvějka řekne: „Chci se vdát!“
A nikdy neříká nic dvakrát. Jednou prý je dost.
Je lepší čarodějce Chvějce dělat společnost,
než jéé chechechecheche – a další do sbírky.
